Dilip-da mi důvěrně poradil

Jakmile jednou opustíte ášram, dotknete se podle názoru některých obyvatel ášramu bezedné propasti, nejste určeni pro duchovní život, nejste nic jiného než zbytečný člověk. Musíte čelit divoké kritice. Dilip Roy myl miláčkem Sri Aurobinda, ale když odešel, musel čelit mnohé kritice. Všichni lidé, kteří bývali kdysi jeho přáteli, jeho velkými obdivovateli, všichni cítili, že upadl. Nechtěli s ním už udržovat kontakt. Kvůli tomu Dilip-da hodně trpěl.

Dilipův otec, Dwijendra Lal Roy, byl nesmírně nadaný dramatik a básník. Celé Bengálsko znalo jeho jméno a lidé po celém širém Bengálsku zpívali národní písně, které zkomponoval. Tak velký to byl spisovatel! Píseň, kterou jsem vždycky z celého srdce a nahlas zpíval, Ghana Tama Sabrita, je také jeho píseň.

Když jsem byl ještě v Indii, byl jsem inspirován napsat o D.L. Royovi článek v angličtině. Jmenoval se „Matka Indie a její nejmilovanější“. Poslal jsem kopii článku z Pondičery do Puné, kde Dilip-da sídlil. Tam Dilip-da založil chrám. Jmenuje se Hari Krišna Mandir.

Požádal jsem Dilipa-da, aby článek opravil. Opravil ho a poslal ho zpět s dopisem. V tom dopise hodně psal o Nolinim-da. Srovnával Noliniho-da se svým nejvěhlasnějším otcem. Ukázal jsem dopis Nolinimu-da a on k tomu řekl: „Dilip je skutečné šílený! Srovnává mě se svým otcem“. To se stalo v roce 1962.

Když jsem přišel do Ameriky, opět jsem poslal Dilipovi-da článek o jeho otci do Pune. Tentokrát jsem žádal o dovolení vydat článek ve své knize o duchovních lídrech Indie Mother India´s Lihthouse. Dilip-da mi odepsal velmi uznalý dopis. Pak připojil: „Radím ti, nehledě na to, kolik trpíš, nikdy, nikdy se nevracej do Pondičery. Lidé budou říkat, že to s tebou jde od deseti k pěti, ale nikdy se nevracej.“

Nezmínil jsem se o utrpení, kterým jsem procházel asi tak první dva roky v Americe. Ale on věděl, čím si prošel, když odešel z Pondičery do Puné, proto mi dával tuto velmi cennou radu. Bohužel jsem nemohl vyhovět jeho požadavku. V roce 1969 jsem se po pěti letech v Americe vrátil do ášramu na krátkou návštěvu a Matka mě zahrnula Svým soucitem a náklonností. Pak se můj život nadobro změnil.

Ten dopis byl mým posledním spojením s Dilipem-da.