Tři tygři

Před dvěma sty lety žil velký duchovní Mistr, který měl ášramy po celé Indii. Jednoho dne Mistr svolal důležité setkání ve svém nejstarším ášramu, kde obvykle trávil většinu svého času. Půl hodiny Mistr vůbec nemluvil, ale snesl nezměrné Světlo a Mír. Nakonec začal mluvit. Mluvil velmi tiše, takže někteří žáci vzadu museli napínat sluch. Jak mluvil, zdál se velmi smutný.

„Někdy mě neberete vážně,” řekl Mistr. „Ale přeji si vám říct, že jsme právě ztratili jeden náš menší ášram a možná se rozpadnou i další. Jestliže každý ášram funguje, přidává další sílu mému projevení. Ale jestliže ášram nefunguje správně, vnitřně je to velmi těžké břemeno na mých ramenou. Jsem připraven rozpustit všechny ášramy, když zklamou. Možná si na světě ponechám několik vybraných žáků, ale ostatní se stanou pouhými mými následovníky a obdivovateli — ne žáky, kteří jsou součástí mého projevení.”

Žáci byli Mistrovými slovy velmi znepokojeni a všichni zůstali zticha. Nakonec se hlavní jednatel ášramu zeptal: „Mitře, prosím, co tě na ášramech popudilo?”

„Mysleli jsme si, že ášramy budou jako duchovní domovy,” řekl Mistr. „Ale nyní máme pocit, že jediný pravý domov je srdce Nejvyššího. V každém ášramu je pocit marnosti, a tak to jde léta a léta. Pokrok, který některé ášramy udělaly, se blíží nule. Nevím, co se stane. Jedině když se všichni žáci budou opravdu snažit, budeme schopni učinit naše ášramy-domovy velmi silnými, krásnými, inspirujícími a aspirujícími.

„Mistře,” řekl hlavní jednatel: „jsme smutní, že jsme se dozvěděli, že jeden z našich ášramů se rozpadl.”

„Ano,” řekl Mistr. „Naši cestu jsme začali s tímto ášramem, ale byla nám dána řada zkušeností, které nemůžeme zopakovat v jiných ášramech. Na vnitřní úrovni všichni ti, které jsem přijal, určitě zůstanou mými žáky; ale ášram sám bude rozpuštěn. Neviním žádného jednotlivce; viním pouze sám sebe a nedostatek své schopnosti na fyzické úrovni sdílet se svými žáky, zvláště když fyzická úroveň vůbec nereaguje.“

„Jsou všechny tvé ášramy v možném nebezpečí?“ zeptal se jeden žák.

Mistr odpověděl: „Když jsem meditoval na začátku tohoto setkání, vnitřně jsem spatřil jednoho velkého tygra a dvě tygří mláďata, jak se toulají mou vizí. Určitě jsem spatřil tři tygry — ne pouze svým třetím okem, ale i svýma lidskýma očima. Nechci vidět tygry; raději bych viděl lva a dvě lvíčata, jak řvou a řvou. Lev představuje božské uvědomění a božské projevení. Lev stojí na božské straně, ale tygr stojí na straně asurů, na nebožské straně. Všechny ášramy jsou v nebezpečí a vy musíte všem říct to, co jsem vám dnes řekl.”

„Takže toto platí i pro ty z nás, kteří žijí v tvém hlavním ášramu?” zeptal se jeden žák.

„Ano,” řekl Mistr. „Stejným dílem jsem nespokojen i s vámi. Tento ášram je možná nadřazen druhým, ale vaše nadřazenost není známkou toho, že jsem s vámi spokojen. Žádný ášram nemůže spát na vavřínech.

To mě přivádí k jinému tématu. Ačkoli je tato komunita nadřazená, docela často dovoluji žákům z jiných ášramů se s vámi stýkat. Ale když se tak stane, ostatní žáci musí vědět, že se stýkají se svými staršími bratry. Bohužel se někdy snaží své starší bratry předčit za každou cenu. Potajmu se k vám někdy přiblíží, kopnou vás a snaží se vás velmi nebožským způsobem předčit a pak odejdou. Chce-li člověk být rovný nebo nadřazený svým sestrám a bratrům, měl by přijmout božské prostředky a dosáhnout jich božským způsobem a snažit se jít za ně.”

„Opravdu existuje tolik rozdílů mezi tvými různými ášramy?” zeptal se jeden mladík.

„Každý ášram má svou určitou charakteristiku. Tento nejstarší ášram má vše, od nejvyššího po nejnižší. Má výšku a na druhou stranu má šířku. Ačkoli někdy má své mnohé obrovské problémy. Nedávno jsem mluvil o jednotnosti, ale nechci mít v ášramech armádě podobnou jednotnost. Každý ášram má své dobré vlastnosti; stejně jako každý žák. Soustředím se na dobré vlastnosti každého člověka a snažím se je vynést do popředí. Není to tak, že vezmu dobré vlastnosti jednoho člověka a snažím se je udělat dobrými vlastnostmi každého. Ne, přibližuji se vám pomocí vašich dobrých vlastností a přiblížím se někomu jinému pomocí jeho dobrých vlastností. To je správný způsob; jiná jednotnost je zbytečná.”

Mistr se odmlčel a řekl tiše: „Dokonce i teď vidím tygra a dvě tygří mláďata. Je na vás, abyste mě nechali spatřit místo nich lva. Jednoho dne se všichni stanete božskými lvy, řvoucími po projevení naprostého Nejvyššího.”

„Prosím, řekni nám, jak můžeme nejlépe činit pokrok, ať žijeme v jakémkoli ášramu,” zeptal se jeden žák. „Víme, že máme plno slabostí a nedokonalostí.”

„Tím, že jste mi milionkrát v dopisech nebo osobně řekli, že jste nečistí, nejistí, nehodní, a tak dál, se nikdy nemůžete stát čistými, jistými a božskými,” vysvětlil Mistr. „Pouze tvrdou prací jak uvnitř, tak navenek se dokážete stát tím, čím chcete být.

V jiných ášramech je pár žáků — spočítal bych je na prstech — kteří jsou tak dobří jak žáci v mém nejstarším ášramu, protože se mi božsky přiblížili. Ale ve velké rodině je velmi těžké udržet všechny členy na stejné úrovni. Myslím si, že všichni žáci z tohoto ášramu by mohli běžet velmi rychle. Ale v některých žácích jsem se mýlil. Ve skutečnosti patří k jednomu z novějších ášramů. Můžete o mě pochybovat a ptát se mě, proč jsem je přijal. Ale já řeknu, že když jsem je přijal, pracoval můj soucit a já se zabýval možnostmi. Ale předtím, než se možnosti staly božskými skutečnostmi, zajaly je nebožské síly a pohltily je. V každém případě jsem plně vinný.”

„Mistře,” řekli žáci: „to tvá nejvyšší pokora a jednota s námi tě nutí brát vinu za naše nedostatky. Tvůj jedinečný soucit tě činí velkým a dobrým. Jsme to my, kdo musí naplnit tvůj soucit.”

„Každá duše má své vlastní možnosti, svou vlastní schopnost,” pokračoval Mistr. „Předpokládejme, že požádám nejstaršího v rodině, aby zvedl těžký náklad; požádal jsem jej, aby udělal něco v rámci jeho schopnosti. Nepožádám nejmladšího, aby udělal stejnou věc; neočekávám, že ponese stejně těžký náklad. Také jeden člověk může vzít můj požadavek jako rozkaz a druhý vezme můj požadavek jako osvícení, které přichází z nějaké vyšší části jeho samého. Proto s každým jednotlivcem musím jednat jinak.”

„Jaký je nejlepší způsob, abychom cítili, že tvůj požadavek přichází z našeho vlastního nejvyššího já?” zeptala se jedna mladá žena.

„Když má pravá ruka žádá něco od mé levé ruky,” řekl Mistr: „bude levá ruka mít pocit, že ten požadavek je zneužíváním? Ne, protože pravá ruka a levá ruka mají mezi sebou vytvořenu jednotu, každá ráda přijme poučení od druhé.

Samozřejmě, že od ášramu budu očekávat pouze tolik, kolik mají schopnosti. Například pro jeden z novějších ášramů je nemožné naplnit žádost nebo očekávání, které mám na tento ášram. Ale pokud tento ášram nedokáže splnit mé vnitřní požadavky, jsem naprosto smutný a sklíčený.”

„Mistře,” řekl ášramový jednatel: „jsme ti vděčni za tvou otevřenost vůči nám. Tato promluva nás osvítila a inspirovala nás. Jménem žáků tohoto společenství a jménem všech tvých ášramů se modlím za tvou milost, abychom dokázali činit ten nejrychlejší pokrok, uvnitř i navenek.”