Kapitola druhá: Příběh ze světa Za

Příběh ze světa Za

Poznámka editora:

Na podzim 1968 zemřel jeden z žáků Sri Chinmoye. Následuje záznam promluvy Sri Chinmoye, kterou dal v New York Centru krátce po smrti tohoto žáka.

Rád bych řekl pár věcí o odchodu Buddyho. V den, kdy opustil fyzické tělo, se mě jeho malý synovec zeptal: „Kde je náš strýc Buddy?“ Řekl jsem: „On je teď v nebi s Bohem.“ Pak se zeptal: „Můžeme tam jít?“ Řekl jsem: „Jistě, můžeš tam jít, ale pouze tehdy, když tě pozve tvůj Otec, tvůj věčný Otec. Když tě tvůj fyzický otec požádá, abys k němu přišel, přiběhneš; ale když je v jiné místnosti a nevolá tě, nepůjdeš k němu. Podobně když Bůh, věčný Otec, zavolá některého svého syna, syn přijde.“ Pak se zeptal: „Proč tam nemůžeme jít?“ Řekl jsem: „Ty tam nemůžeš jít, protože to místo je velmi, velmi, velmi daleko, a potřebuješ tam zvláštní jízdenku. Pokud se tady chceš dostat z jednoho místa na druhé, koupíš si letenku a jsi tam. Na tamto místo je třeba speciální jízdenka a speciální peníze, takže když je máš, můžeš na toto místo jet.“ Pak se zeptal: „Myslí na nás?“ Řekl jsem: „On na tebe myslí neustále. Myslí na tebe a dává ti požehnání, a jeho duše ti bude pomáhat a vést tě.“

Když dostal Buddy smrtelný útok poprvé, jeho matka Karuna mi brzo ráno telefonovala. Soustředil jsem se na něj a ve chvíli, kdy jsem to udělal, tak jsem zjistil, že jeho smrt byla od něj jen pár minut. Tak jsem okamžitě vstoupil do svého nejvyššího transcendentálního vědomí a vzýval Nejvyššího a Jeho sestupující Milost. Později ten večer, asi v šest hodin, bylo kritické období za námi a on byl zachráněn. V tuto hodinu jsem pak viděl jeho duši vstoupit do mého pokoje, když jsem meditoval. Řekl: „Zachraň mě, zachraň mě.“ Řekl jsem: „Ty jsi již zachráněn. Nejvyšší tě zachránil.“

Můžete říci: „Tehdy byl zachráněn, tak jak to, že nyní, o měsíc později opustil tělo?“ Moje odpověď je tato: existuje kosmický Plán a Bůh má právo tento kosmický Plán měnit podle Své vlastní Vůle. Poprvé duše Buddyho s neústupnou vůlí bojovala, aby zůstali na zemi, a my jsme se ztotožnili s jeho duší. S naší modlitbou, s naší koncentrací, se silou, kterou jsme dali do fyzického, s naším pláčem duše zůstal na zemi. Ale jeho duše viděla, že poté, co byl vyléčen, nebude toto fyzické tělo schopno splnit vysoké poslání, které si před sebe postavila. Když mu jeho duše předložila tuto vysokou, vyšší, nejvyšší vizi přímo před nos, zpočátku se jeho tělo bálo tuto vizi a realitu přijmout. Ale duše přesvědčila tělo, že ne s tímto tělem, ale s jinou formou, s jiným tělem může naplnit sebe, může naplnit Boha a může naplnit lidstvo. V 10:15 ráno se Supreme a jeho duše rozhodli, že může opustit tělo. Bezprostředně poté jsem vstoupil do okultního světa a ověnčil ho garlandou se svým zájmem duše, požehnáním a s celou svou láskou a sladkostí. O hodinu později jeho duše skutečně odletěla z klece.

Nyní o dva nebo o tři dny před tím jeho matka cítila, že jí Buddy říká sbohem. Cítila to, protože její tělo, mysl, srdce a duše byly zcela zajedno s jejím dítětem. Rozhodnutí se provedlo přesně v 10:15 ráno, ale matčino srdce vidělo pravdu dříve, než pravda vůbec vstoupila do existence. Kvůli své psychické jednotě s Buddym jí dal její intuitivní pocit vědět ještě předtím, než Bůh udělal rozhodnutí.

Budu-li se chovat jako každý obyčejný člověk, který se neztotožňuje s Nejvyšší Vůlí, pak ze samé hloubky svého srdce jsem připraven říci, že Buddyho smrt byla hrozná porážka. Prohráli jsme na bojišti života, kde každou vteřinu existuje pro duši příležitost k dosažení, zhmotnění, projevení se zde na zemi. Protože jsem se s ním ztotožnil, plakal jsem a plakal ze samé hloubky svého srdce. Věřte mi, já osobně mohu být ve svém nejvyšším a stejně tak mohu být ve svém nejnižším. Když jsem ve fyzickém, trpím. První věc, kterou jsem řekl, bylo: „Je to moje porážka, moje porážka, protože jsem na něj vložil tolik koncentrace, tolik síly.“ Ale z duchovního hlediska tato ztráta, tato porážka není porážkou. Když se ztotožníme s Vůlí Nejvyššího, cítíme, že Jeho Vůle je veškerým Soucitem a veškerým Naplněním. V okamžiku, kdy jsme všechno odevzdali Vůli Nejvyššího, Buddy opustil fyzické. Jeho matka, sestra, on a já jsme všichni vstoupili do vůle Nejvyššího a řekli: „Staň se Vůle Tvá.“

A teď, proč je to, že se zpočátku neodevzdáme Vůli Nejvyššího? Za prvé, v tomto světě jsme se ztotožnili s fyzickým. Snažíme se mít své nejdražší tak dlouho, jak to jde. A za druhé, máme pocit, že může být Boží Vůlí, aby žil a jeho duše mohla získat další vnitřní zkušenosti na poli manifestace. Ale naše nejvyšší Já je vždy zajedno s Nejvyšším, a odtud vidíme věčnou Vizi a věčnou Skutečnost. Když jsme zajedno s Nejvyšším, cítíme věčnost jako svou zcela vlastní. Buddy byl na zemi čtyřicet dva let, ale jeho duchovní jméno, Asim, znamená věčný, nespoutaný, nekonečný život. Je to nekonečný život, který duše vlastní a opatruje.

Když jsem viděl Buddyho v nemocnici předtím, než zemřel, řekl: „Pomoz mi dostat se ven z nemocnice živý.“ Řekl jsem mu, že bude určitě v pořádku. To nebyl můj falešný soucit, ale můj skutečný pocit, a tím pocitem byla má vize. Bůh je veškerou láskou; Bůh je veškerou moudrostí. A i když je Boží rozhodnutí konečné, Bůh může změnit Svou Vůli a učinit jiné rozhodnutí. Později, asi tři hodiny poté, co opustil tělo, mi řekl: „Já jsem živější než kdy jindy.“

Jaký je tady význam výrazu „živý“? Pro obyčejné lidi, pro ty, kteří nevěří v Boha, to je absurdní. Oni se mi budou vysmívat. Ale ti, kteří vstoupili do vnitřního života, budou cítit, že Buddy nyní žije ve věčném životě. Dříve žil v pozemském životě čtyřicet dva let. V těchto čtyřiceti dvou letech získal mnoho, mnoho zkušeností. Ale ve srovnání se zkušenostmi, které má teď v jedné letmé sekundě, jsou tyto pozemské zkušenosti ničím. V jediné letmé sekundě má tisíce a miliony zkušeností ve vnitřním světě, a tyto zkušenosti jsou takové, že nás naplňují uvnitř i vně. Když Buddy zemřel, duše mé fyzické matky sestoupila ze světa duší a vzala jeho duši do vitálního světa. Pak můj nejbližší přítel, můj největší obdivovatel, můj duchovní bratr Jyotish, který zemřel před třemi lety, přišel a vzal Buddyho do velmi vysokého světa k odpočinku. Šel jsem se tam za ním podívat. Je velmi šťastný. Sedl jsem si vedle něj, a co říkal? Řekl, že jeho fyzické tělo bylo džank [zbytečné, nezdravé]. „Chtěl jsi po mně, abych zůstal s tím tělem?“ Co jsem mu na to měl říct? „Džank,“ řekl. To byla jeho slova. Chtěl, abych s ním chvíli zůstal a posadil mě. Pak jsme si vykládali všechny druhy božských vtipů a on mi řekl několik tajemství, které jsem řekl členům jeho rodiny. Mohu říci pár věcí o jeho zájmu o své blízké, ale nejhlubší tajemství říct nemohu. Řekl, že děti musí následující tři měsíce více jíst. Pak za mnou ještě přišel minulou noc a řekl: „Ach, řekni matce a sestře, že od této chvíle nebudu jen v nich, ale také pro ně, pro ně, pro ně.“

Včera se mě jeho neteř Holly zeptala: „Jedí v nebi jídlo?“ Řekl jsem jí: „Jistě že ano.“ Teď je jasné, že všichni víte, že tady na zemi jíme jídlo. Také v nebi ve vitálním světě jíme. Toto jídlo je ale odlišné od toho našeho. Je to jako malé kousky cukru, které mají zcela šedou barvu. Asi před sedmnácti lety jedna z mých sester, která mě měla velmi ráda, zemřela. Když jsem poprvé vstoupil do tohoto vitálního světa, dala mi toto jídlo. Řekl jsem: „Nemůžu to jíst. Jsou to všechno kosti; nechci jíst kosti.“ Smála se a smála a nechala mě to sníst. Právě včera jsem dostal toto jídlo od Buddyho, a vedle něj byla moje matka a můj přítel a několik jeho přátel. Všichni jsme seděli a jedli. Takže ti, kteří věří ve vnitřní život, duchovní život, budou okamžitě věřit, že tento vnitřní svět je také skutečný svět. Tam si povídáme, jíme, děláme všechno.

Později se děti zeptaly: „Jak s ním můžeme mluvit?“ Odpověděl jsem: „Tady na zemi bez ohledu na to, jak daleko od někoho jsme, můžeme s ním mluvit po telefonu. Podobně existuje jiný druh telefonu k mluvení s lidmi v nebi. Tento jiný telefon je vlastnost jednoty duší.“ Všichni z nás — a to nejen v zemi snů a světě duchů, ale i v tomto světě skutečnosti — můžeme vstoupit do našich zesnulých při meditaci. Ale bohužel to neděláme. Žijeme ve fyzickém a nejdeme za hranice fyzického. To je důvod, proč necítíme naše nejdražší potom, co odejdou. Ale když jdeme hluboko do své meditace, budeme je schopni konkrétně vidět, přímo před našima očima.

Právě teď je duše Buddyho v měsíčním světě, který je považován za jednu z nejvyšších sfér v duchovním světě. Existuje mnoho, mnoho světů, ale tento měsíční svět je naplněn nejčistší radostí, blažeností a klidem. Brzy s námi Buddy bude zase. Během několika let ho uvidíme v jiném těle a budu vám moct říct, že se duše Buddyho reinkarnovala do jiné podoby. Řekl jsem mu, že jeho matka, sestra, bratr, otec a všichni jeho drazí ho chtějí vidět. On řekl: „Vidět mě? Budou mě mít.“ Tak ho dostanou v jiné podobě, v jiném těle.

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Smrt a znovuzrození.Poprvé vydáno nakladatelstvím Madal Bal v roce 1994.

Toto je 66th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Smrt a znovuzrození, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »