Usmívejme se, milujme a přijměme¹⁵

Usmívejme se, moji přátelé, moji oduševnělí přátelé, usmívejme se. Usmívejme se. Pravda, tento náš svět je plný utrpení a nesnesitelných bolestí, ale to není důvod, proč bychom se neměli usmívat. Musíme se usmívat, abychom zmenšili břemeno utrpení světa. Musíme se usmívat, abychom zmenšili jeho nevýslovné bolesti.

Milujme, moji přátelé, moji oduševnělí přátelé, milujme. Milujme. Pravda, tento náš svět je plný nenávisti a nedůvěry, ale to není důvod, proč bychom neměli milovat a proč bychom neměli věřit. Musíme milovat a věřit, abychom vyprázdnili moře nenávisti. Musíme milovat a věřit, abychom rozbili útesy a vrcholky hory pochybností.

Přijměme, moji přátelé, moji oduševnělí přátelé, přijměme. Přijměme. Pravda, tento náš svět nás podvedl a zradil. Přesto však musíme svět přijmout, protože je naší svatou povinností změnit jeho tvář. Dokud svět nepřijmeme, nikdy jej nemůžeme přeměnit; proto musíme tento svět přijmout za svůj vlastní, zcela vlastní, s vyhlídkou na jeho přeměnu.

Nakonec se nesmíme zapomínat usmívat na svého Milovaného Nejvyššího, milovat svého Milovaného Nejvyššího a přijmout svého Milovaného Nejvyššího, protože On patří naší Věčnosti a my patříme Jeho Věčnosti.

Budeme se na svého Milovaného Nejvyššího usmívat právě proto, že je božsky velký. Budeme svého Milovaného Nejvyššího milovat právě proto, že je nanejvýš dobrý. Přijmeme svého Milovaného Nejvyššího právě proto, že jsme vybranými nástroji Jeho Věčnosti. Potěšit Jej Jeho vlastním Způsobem, naplnit Jej Jeho vlastním Způsobem — proto jsme my všichni spatřili světlo dne. On je naším Zdrojem. V Něm vidíme, v Něm cítíme, v Něm naplníme běh své cesty.

Usmívejme se, milujme a přijměme. Přestože má daleko k dokonalosti, tento náš svět je nepochybně odrazem našeho Milovaného Nejvyššího. Přijde však chvíle, kdy dokážeme zcela změnit tvář světa a proměnit jej ve Skutečnost Dokonalosti.

Usmívejme se na Boha, milujme Jej a přijměme Jej, protože On je všude pouze pro nás, nepodmíněně pro nás.