Vděčnost1

Jsme Bohu vděčni, protože je s námi zde a nyní. Jsme Bohu vděčni, neboť v nás vzbudil skutečný hlad po Něm samém. Jsme Bohu vděčni, protože nám dal dlouhý spěšný vlak naděje. Jsme Bohu vděčni, neboť nám opakovaně říká, že dodrží svůj Slib. Jaký je Jeho Slib? Jeho Slib je, že nebude nikdy spokojen, dokud a pokud Jej každé Jeho stvoření nepotěší Jeho vlastním Způsobem.

Jak můžeme potěšit Boha Jeho vlastním Způsobem? Především si nyní nejsme vědomi Božího způsobu konání. Můžeme mít pocit, že něco Boha potěší, ale jak můžeme vědět, zda jsou tyto pocity správné? Existuje způsob, jak se dozvědět, zda Boha těšíme Jeho vlastním Způsobem: musíme se ponořit hluboko dovnitř a zničit nebo přeměnit svět našich myšlenek a nahradit jej silou vůle, nezdolnou silou vůle. Tato síla vůle pochází hluboko z nitra naší duše, a ne z naší mysli.

Tady a teď jsme na zemi jen proto, abychom potěšili Boha Jeho vlastním Způsobem. Je to vskutku obtížná úloha, ale radost získáváme pouze překonáváním překážek. Nebudeme-li ve svém životě překonávat žádné překážky, nedosáhneme trvalého uspokojení. Nebudeme-li se snažit dělat všechno pro to, abychom Boha potěšili tady a teď, pak nedosáhneme vůbec žádného uspokojení.

Dnešní cíl je pouhým začátkem zítřejší nové cesty. Dosažení duše a cíl cesty se nedají oddělit. Když vděčně pláčeme, je to naše duše, která jedná v nás a skrze nás ve svém úsilí překonat překážky na své cestě pokroku k Uspokojení Boha. A když se vděčně usmíváme, je to cíl cesty, který se stal jedním se startovním bodem naší aspirace a se všepřesahujícím obzorem naší aspirace.


  1. EA 65. 18. července 1977, 12:45 — Sri Chinmoy Centre, Jamaica (New York)