Mistře, co je to přesně „zasvěcení“?
Sri Chinmoy: Když se v Západním světě mluví o duchovním životě, velmi často slýchávám používat slovo zasvěcení. „Jsi zasvěcený?“ „Byl tamten zasvěcený?“ Stále od žáků slyším „zasvěcení, zasvěcení“.Hlavní důvod zasvěcení je vynést do popředí duši. Při zasvěcení skládá Guru slavnostní slib hledajícímu či aspirantovi, že udělá to nejlepší, co dokáže, aby tomuto hledajícímu pomohl v jeho nebo jejím duchovním životě. Guru nabídne své srdce a duši, aby žáka dovedl do nejvyšší oblasti světa Za.
Guru může žáka zasvětit různými způsoby. Může provést zasvěcení tradičním indickým způsobem, během žákovy meditace. Může ho také zasvětit, když žák spí nebo je ve svém normálním vědomí, ale klidný a tichý. Může žáka zasvětit pouhýma očima. Podívá se na žáka a ten bude okamžitě zasvěcen — nikdo o tom ale nebude vědět. Mistr může provést také fyzické zasvěcení, které spočívá v tom, že stiskne hlavu nebo srdce nebo jinou část žákova těla. To je čistě fyzická stránka věci. Zároveň s fyzickým činem, když se Guru dotkne srdce, však žáka zasvěcuje i psychickým způsobem. Guru dokáže cítit duši v žákově srdci, dokáže ji vidět a jednat podle ní.
Když jsem včera zasvěcoval X, zapsal jsem jméno její duše do jejího srdce. Zřetelně jsem viděl její duši během toho, jak jsem jí žehnal přes korunní centrum. Toto centrum se nachází na vrcholu hlavy a nazývá se sahasrara čakra, centrum tisíci-plátkového lotusu. Vystoupá-li kundalini a projde-li tímto bodem, člověk vstupuje do nirvány, do nejvyšší blaženosti. Člověk vstupuje do Absolutna.
Pokud jde o mě, velice často jsem zasvětil aspiranty, které považuji za své žáky, očima. Mnohokrát jste si všimli mých očí, když jsem ve svém nejvyšším vědomí. V tu chvíli se mé obyčejné oči, mé lidské oči, naprosto sjednotí s mým třetím okem a potom vstoupí do očí aspiranta. Takto je zasvěcuji. Mnohokrát jste si v tomto Centru všimli, jak mé oči vyzařují božské Světlo.
Zasvětil jsem řadu svých žáků. Ty, kteří nejsou mými žáky, nemám právo zasvětit. Kdokoliv je mým žákem, mě nemusí žádat, abych ho zasvětil, protože vím, co je pro něj nejlepší. To znamená, že vím, zda vnější zasvěcení urychlí jeho vnitřní pokrok, či ne. Proces zasvěcení může proběhnout také na okultní a duchovní úrovni. Jsou různé způsoby, ale já upřednostňuji zasvěcení pomocí třetího oka, neboť cítím, že je to ten nejpřesvědčivější a nejúčinnější způsob. Světlo z mých očí, pocházející ze třetího oka, okamžitě vstupuje do aspirantových očí a potom do celého jeho těla. Proniká jím od hlavy až k patě. Vidím své vlastní Světlo zářit v žákově těle. A když zasvěcuji, je to mé Světlo, Světlo Nejvyššího, které do tohoto člověka, do žáka, vstupuje.
Skutečné zasvěcení znamená naprosté přijetí žáka Mistrem. Guru přijme žáka bezvýhradně a bezpodmínečně. Dokonce i když žák po zasvěcení od Gurua odejde a bude ho kritizovat, Guru bude v něm a jeho prostřednictvím působit navždy. Žák může dokonce odejít k jinému Guruovi, avšak Guru, který ho zasvětil, mu bude ve vnitřním světě vždy pomáhat. A je-li nový Guru dostatečně charakterní, potom původnímu Guruovi dovolí, aby jednal prostřednictvím tohoto žáka. Ačkoliv je fyzické spojení s původním Guruem přetrženo a Guru žáka fyzicky nevidí, musí mu duchovně pomáhat. Musí mu pomáhat, protože dal Nejvyššímu slib. Někdy žák ve skutečnosti neodejde k žádnému jinému Guruovi, ale prostě sejde z cesty, sejde z cesty Pravdy. Jeho původní Guru však musí dodržet slib, který dal žákovi v době zasvěcení.
Po přijetí duchovního života a zasvěcení duchovním Mistrem může žák duchovní cestu opustit na jednu inkarnaci, na dvě inkarnace, nebo dokonce na několik inkarnací. Ale jeho Guru — ať už v těle, nebo ve vyšších sférách, bez těla — bude na žáka neustále dohlížet a čekat na příležitost aktivně mu pomáhat, až se opět vrátí na duchovní cestu. Nicméně přijde doba, kdy se žák vrátí k Mistrovu duchovnímu vedení. Guru je opravdu nestranný, ale protože dal žákovi a Nejvyššímu v žákovi slib, bude čekat nekonečně dlouho na příležitost splnit svůj slib.
Někteří moji žáci, kteří kdysi následovali mou cestu nanejvýš upřímně, mě také nanejvýš upřímně opustili. Jsou-li ale mými žáky ve vnitřním světě, pokud jsem je už přijal a byli mými skutečnými žáky, potom si přeji říci, že jsem na ně nezapomněl. Nikdy také nezapomenu, co jsem jim oduševněle slíbil. Může jim trvat jednu, dvě, pět nebo šest inkarnací, než se vrátí k životu aspirace, ale bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá, budu jim v jejich pochodu k realizaci Boha pomáhat.
Ti, kteří jsou svému Mistrovi blízcí, musí cítit skutečné rozkvétání svého zasvěcení v okamžiku, kdy z celého srdce zasvětili celý svůj život — tělo, vitálno, mysl, srdce a duši — Nejvyššímu ve mně. Toto je rozkvétání zasvěcení. Je to vskutku něco víc než zasvěcení. Je to odhalení jejich vnitřní božskosti. V tu chvíli cítí, že oni a jejich Guru se stali naprosto jedním. Cítí, že jejich Guru bez nich neexistuje a že oni neexistují bez svého Gurua. Žák a Guru se vzájemně naplňují a cítí, že toto naplnění přichází přímo od Nejvyššího. Největší tajemství, které se člověk naučí od svého Gurua, je toto: jedině tím, že člověk naplní nejprve Nejvyššího, může naplnit zbytek světa. Nyní se můžete zeptat: „Jak mohou žáci naplnit Nejvyššího? Jak může Guru naplnit Nejvyššího?“ Guru sehrává svou úlohu tím, že přijímá žákovu nevědomost, nedokonalost, temnotu, nečistotu a neochotu a věrně a oddaně nese tohoto člověka k Nejvyššímu. Žák naplňuje Nejvyššího tím, že neustále zůstává v Guruově lodi, v nejvnitřnějších zákoutích Guruova srdce, a cítí, že existuje jen pro naplnění svého Mistra. Jeho naplnit, jeho projevit je jediným smyslem, jediným cílem, jediným významem žákova života. To je to nejdůležitější, co musíme o zasvěcení pochopit.
