V návaznosti na otázku Sudhy, nepodílí se někdy jiní lidé na tom, že duše zůstane ve svém současném stavu? Například když jste k někomu připoutáni?

Sri Chinmoy: Máš absolutní pravdu. Velmi často se stává, že když jsi k někomu připoután a snažíš se co nejvíc jít vzhůru, výš a výš, tak tě ten druhý člověk táhne dolů. A v návaznosti na otázku Sudhy bych chtěl říct jednu věc: půjdeme-li hluboko dovnitř, spatříme, že devadesát devět procent obtíží, kterým čelíme teď, po přijetí duchovního života, jsme měli i před tím, než jsme do duchovního života vstoupili. Tehdy jsme si je ale neuvědomovali. Měli jsme všechny možné problémy. Ale i když si neuvědomuješ co jíš, jestli jíš rýži, chléb nebo ovoce, přesto jíš. Pokud ale jíš vědomě, víš, jestli je to rýže, chléb nebo ovoce. Podobné je to i v duchovním životě, jestliže si uvědomujeme, co se děje, tak uvidíme, že devadesát devět problémů ze všech jsme již měli, než jsme přijali duchovní život. Tehdy jsme byli slepí, nevědomí a hloupí. Nevěděli jsme, co se ve skutečnosti v našem životě děje. Nyní však, když jsme se stali vědomými, si uvědomujeme potíže, které před námi vyvstávají, aby proti nám bojovaly. Měli bychom být šťastní, nejen proto, že jsme se stali vědomými, ale také proto, že je zde někdo, určitý vyšší faktor — Bůh a Jeho zázračná Milost — kdo je více než dychtivý nám pomoci. Jak začínáme být vědomí, stává se pro nás Bůh skutečností. Máme tedy největší štěstí, že si uvědomujeme potíže, které máme, a nikdy se jim nesmíme snažit vyhýbat. Musíme je přijmout a vědět, že všemocná Milost Boha je s námi, pro nás a v nás.