Pokaždé, když něco dělám, tak si nejsem jistý, zda dělám správnou věc, a zajímalo by mě, jestli snad není nejlepší stáhnout se ze světa a nedělat nic.

Sri Chinmoy: Pokud si myslíte, že proto, abyste dosáhli míru, musíte opustit vnější svět, pak děláte velkou chybu. Stáhneme-li se ze světa, naše uspokojení nikdy nezasvitne. V činnosti děláme pokrok a dosahujeme cíle. V činnosti, tvořivosti a projevení jsme uspokojení.

Jestliže však očekáváme od svého činu konkrétní výsledek, nikdy do našeho života nepřijde mír. Když výsledek nebude odpovídat našim představám, budeme zklamaní. Budeme mít pocit, že jsme selhali. Když se nám toto stane, nebudeme mít samozřejmě žádný mír.

Musíme cítit, že činnost sama o sobě je velké požehnání, ale její výsledek musíme brát jako zkušenost. Podle svého vlastního omezeného chápání uvidíme výsledek buď jako neúspěch, nebo jako úspěch. Avšak v Božím Oku jsou neúspěch i úspěch jen zkušenosti, které nám pomáhají v rozvoji našeho vědomí. Když něco děláme, musíme očekávat jen naplnění Boží Vůle. Ať se stane cokoli, měli bychom výsledek své činnosti vidět jako zkušenost, kterou nám Bůh dal. Dnes nám dá možná zkušenost neúspěchu. Zítra nám může dát jinou zkušenost, která nás navenek uspokojí. Bez ohledu na to, jaký výsledek náš čin bude mít, měli bychom se snažit být spokojení.

Podívejme se na řeku. Řeka neustále teče k moři. Nese v sobě nejrůznější odpad — špínu, kameny, listy, písek — který sbírá při svém pohybu k cíli, ale přesto teče stále dál. Na svůj život bychom měli myslet také jako na řeku, která teče k moři. Toto moře je moře naplnění. Bojíme-li se činu, protože se nechceme zaplést do nedokonalostí vnějšího světa, staneme-li se nehybní a neaktivní, cíle nikdy nedosáhneme.

Můžete říct, že nevíte, kde je právě teď cíl. Nevadí. Jen se pohybujte. Půjdete-li špatným směrem, brzy si to uvědomíte a změníte směr. Nakonec dosáhnete svého cíle. Ale pokud se vůbec nebudete hýbat, tak nemáte absolutně žádnou naději, že půjdete správným směrem.

Nemůžete-li dělat nezaujatou práci, sebedávající práci, tak pracujte nejprve s motivem. Přijde-li k vám pýcha a ego, když někomu pomáháte, nechte je přijít. Jednou vysvitne den, kdy ucítíte, že uspokojení, které dostáváte, vám nestačí. Uvědomíte si, že netrvá déle než pár vteřin. Potom zkusíte pracovat božštějším způsobem. Aktivita je vždy lepší než nečinnost. I když začnete nejprve běhat dokola jako šílený slon, nakonec se začnete chovat jako jelen a poběžíte přímo ke svému cíli. Svůj pohyb můžete začít s primitivní a ničivou silou slona, ale dokončíte to s půvabem a rychlostí jelena.

Činnost je naše míruplné uvědomění.
Činnost je naše míruplné naplnění.
Činnost je naše míruplné projevení.

Musíme být aktivní. Stáhneme-li se ze života, pak vědomě a svévolně říkáme Bohu, že nechceme být herci v Jeho Hře. Bůh nás nechá, abychom se na pár dní, měsíců nebo roků stáhli. Ale potom nás Bůh přinutí, abychom se zapojili znovu, a tak se Bůh bude moci naplnit v nás a skrze nás. Svět musíme přijmout a postavit se mu. Nepřijmeme-li ho, svět zůstane takový, jaký je, a my se budeme cítit špatně, že jsme pro svět nic neudělali.