Cítí-li někdo, že je Bůh všeodpouštějící, nevzbuzuje to v tomto člověku pocit, že se může klidně chovat špatně?

Sri Chinmoy: Cítíte, že když někdo něco udělal špatně, a potom přijde k Otci a uvidí, že je mu odpuštěno, bude dál v pokušení dělat špatné věci s pocitem, že mu bude odpuštěno pokaždé. Dokonce i lidský otec, nemluvě o božském Otci, Všemohoucím Otci, řekne dítěti: „Podívej, udělalo jsi něco špatného; uhodilo jsi druhé dítě. Jen proto, že tě miluji, jsem ti odpustil, ale nemůžeš dál dělat špatné věci.“ Pokud dítě podruhé uhodí jiné dítě a vrátí se k otci, otec dítě ochrání. Potom mu potají a tiše řekne: „To je podruhé, co ti vysvětluji rozdíl mezi dobrem a zlem, ale ty si to nechceš uvědomit.“ Otec pokaždé odpustí, ale zároveň se bude snažit přesvědčit dítě, že dělá něco špatného. Dětské agresivní kvality postupně vstoupí do otce a dítě vědomě či nevědomě ucítí, že dělá něco špatně. Potom dítě odevzdá své špatné chování pod otcovu ochranu.

V případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když aspirující udělá chybu a poběží k duchovnímu Otci, duchovní Otec mu bezpochyby odpustí a ochrání ho. Potom se okamžitě pokusí vstoupit do srdce hledajícího se Světlem. Lidský otec potají vyhubuje, ale božský Otec nebude hubovat; ví, že hubování nepřináší žádný užitek. Snaží se vidět, co je v aspirujícím špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a řekne: „Když vstoupím do aspirujícího se Světlem, toto Světlo temnotu vyžene. Potom Světlo osvítí nevědomost a přemění ji na poznání a moudrost.“ Moudrost nechá aspirujícího pocítit, že by měl zůstávat míruplný, klidný, tichý a nepouštět se s nikým do konfliktu. Božský Otec to vyřeší svým Světlem, vnitřním Světlem; naplní aspiranta vnitřním Světlem. Lidský otec otevřeně ochrání a pak tajně vyhubuje, protože lidský otec nemá toto čisté Světlo, božské Světlo, které by osvítilo naši temnotu a vyhnalo z nás špatné síly.

V obou případech bude pokušení poraženo. Lidský otec ho porazí přísnou disciplínou a božský Otec ho porazí Světlem. To ale neznamená, že můžeme pokračovat v dělání chyb, a potom jít ke svému Otci pro odpuštění, protože jednoho dne bychom ronili slzy lítosti, až uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec nadržoval.