Můj Guru je Nejvyšší

Nigamananda šel jednou navštívit Kumbhamelu, nejznámější indickou náboženskou slavnost, kterou navštěvuje doslova nespočet lidí. Byl radostí bez sebe, když tam spatřil svého Gurua, Svámí Satčidánandu. Každou slavnost vede jiný duchovní Mistr, tentokrát ji vedl velký Mistr Šankaračarya, Guru Satčidánandy. Šankaračarya seděl vedle Satčidánandy a všichni k němu měli hluboký obdiv.

Když Nigamananda přišel, nejprve se uklonil svému Mistrovi a poté Šankaračaryovi. Všichni byli šokováni. Jak se mohl nejprve poklonit Satčidánandovi, když Šankaračarya seděl přímo vedle něj? Někteří mu řekli: „Jsi takový hlupák! Copak neumíš rozlišovat?“

Nigamananda odpověděl: „Umím. Říkám vám, že nikdo nemůže být lepší než váš vlastní Guru. Můj Guru pro mě je a navždy zůstane tím Nejvyšším. Proto jsem udělal správnou věc, když jsem se uklonil nejprve jemu.“

Jakmile to Šankaračarya uslyšel, zeširoka se na Nigamanandu usmál a řekl mu: „Máš pravdu, můj synu, máš pravdu.“ Pak se ho zeptal na několik duchovních otázek, na které Nigamananda dokonale odpověděl. Šankaračarya se poté zeptal Satčidánandy: „Co děláš? Proč tohoto svého žáka nepožádáš, aby měl své vlastní žáky a pomáhal osvítit lidstvo? Jasně vidím, že je na to připraven.“

Satčidánanda potom prohlásil před Šankaračaryou a všemi hledajícími, kteří byli nablízku: „Můj duchovní syn Nigamananda realizoval Boha. Od nynějška bude přijímat žáky a pomáhat jim osvítit jejich mysl a naplnit jejich srdce.“

Komentář: Mistr je na začátku cesty kormidelníkem, lodí a řekou. Na konci cesty se stává cílem samotným. Hledající začátečník vidí Mistra jako loď. Když překročí hranici mysli, vidí ho jako kormidelníka. Když si s Mistrem vytvoří neustálou jednotu, vidí ho jako řeku. A když se stane Mistrovým nanejvýš dokonalým nástrojem, vidí Mistra jako cíl samotný. Jakmile pro žáka udeří jeho hodina, také on musí hrát úlohu Mistra, neboť ve světě sebedávání a stávání se Bohem musí pokrok neustále pokračovat.