Božský běžec inspiruje běžce-člověka⁴

Ráno jsem měl sen o běhání. Byli v něm dva běžci: lidský běžec a božský běžec, můj lidský běžec a můj božský běžec. Byl jsem lidským běžcem a zároveň božským běžcem. Tito dva běžci spolu závodili v běhu na 100 metrů.

Když závod začal, dostal se lidský běžec do vedení. Prvních dvacet metrů byl božský běžec za lidským běžcem. Pak při běhu položil božský běžec ruku na lidského běžce a řekl: „Žehnám ti.“ Božský běžec běžel tak rychle! Než lidský běžec uběhl dalších deset metrů, božský běžec závod dokončil. Božský běžec se pak vrátil a lidskému běžci požehnal.

Lidský běžec řekl: „Jsem ti velmi vděčný, božský běžče, že jsi mi dovolil s tebou běžet.“

Božský běžec řekl: „Jsem velmi pyšný, že ses ujal vedení! Zároveň jsem ti vděčný, protože jsi mě inspiroval. Byl jsem za tebou. Byla to tvá vlastní lidská aspirace, která mě, božského běžce, přivedla k tomu, abych ukázal své schopnosti. Kdybys neběžel, kdybys nechtěl běžet, kdybys mě neinspiroval také běžet, neběžel bych. Nemusím běhat na fyzické úrovni. Ale ty jsi chtěl, abych běžel na fyzické úrovni, a proto jsem běžel. Jsem na tebe velmi pyšný, protože jsi běžel prvních dvacet metrů přede mnou, a jsem ti vděčný, že jsi mě inspiroval běžet na fyzické úrovni. Jinak bych neběžel, neboť jsem božský běžec. Nemusím běhat na fyzické úrovni.“

Bylo tam mnoho božských rozhodčích. Rozhodčí byli rozpačití a zmatení. Řekli: „Když uznáme tento čas, pak už na zemi nebude žádná naděje pro lidské běžce. Když uznáme čas božského běžce, bude se říkat, že je jako běžci, kteří dopují.“

V mém případě přijímá božský běžec ve mně božské věci zevnitř, ne nebožskou pomoc zvenčí. Pokud však vnímavost země nebo úroveň země tak dalece zaostává, kdo uzná dosažení božského běžce na fyzické úrovni? Božský běžec musí dosáhnout na duchovní úrovni významné věci, protože je božským běžcem. Na druhou stranu, když božský běžec neinspiruje lidského běžce, když nebude pracovat na fyzické úrovni, lidské bytosti nebudou dělat pokrok. Božskost musí kráčet bok po boku s lidstvem. Jinak, budou-li Božskost a lidstvo spolu soupeřit, Božskost vždy vyhraje. Jestliže se Božskost stará o lidstvo, musí sestoupit dolů a jde s ním bok po boku, aby pozvedlo jeho úroveň.

Abych se vrátil k příběhu. Rozhodčí řekli, že si berou deset dnů na to, aby učinili konečné rozhodnutí, zda bude čas božského běžce uznán platným. Všechno to byli božští rozhodčí. Božští rozhodčí mají velký soucit pro vývoj země. Kdyby byl vývoj na zemi příliš rychlý, kdyby se odehrál příliš rychle na fyzické úrovni kvůli rychlosti božského běžce, mohl by zmást lidského běžce. Mohl by se vzdát, kdyby rozhodčí uznali čas božského běžce.

Když někdo dokáže dělat něco zázračného, můžeme si myslet: „Proč to vůbec zkoušet?“ Kdybych měl hrát tenis se šampiónem, jako je Ivan Lendl, vzdal bych to ještě před tím, než bych začal. Ale když bude Lendl laskavý, řekne: „Ne, hrajme. Chci, aby se vaše úroveň zlepšila.“

Když je někdo v něčem nekonečně lepší než já, ale nesestoupí na mou úroveň, k čemu je to dobré? Vezměme si například profesora. Ten musí sejít na úroveň studenta, aby ho mohl učit. Jakmile zůstane na své vlastní úrovni, se svou vznešenou moudrostí, student od něj nic nezíská. Když učitel učí malé dítě abecedu, ví, že on sám už přečetl tisíce knih, ale sestoupí na úroveň nevědomosti, nebo můžete říci, na úroveň velmi omezených schopností dítěte, které se musí naučit abecedu. Zároveň si učitel ponechává znalosti a moudrost, které získal přečtením mnoha knih. Jak se jinak malé dítě naučí abecedu a posléze bude samo číst knihy, pokud učitel kvůli dítěti nesestoupí na úroveň abecedy?

Božští rozhodčí byli velmi spokojení s božským běžcem. Lidský běžec byl také potěšen, že inspiroval božského běžce, aby se zúčastnil závodu na fyzické úrovni, pozemské úrovni.

Co to znamená? Kdybyste tento sen řekli vykladači snů, krásně by ho vysvětlil. Ale otázka zní: kdybyste měli takovýto druh snu, projeví se, nebo zůstane jen snem? Až se takovéto sny projeví, vývoj světa, pokrok světa, bude nepředstavitelný.