Inkarnace zlaté příležitosti⁸

Dovolte mi, abych řekl něco o reinkarnaci. Doufám, že všichni věříte v reinkarnaci — nebo je to pro některé z vás snad jen slovo. Ať už jsem byl ve své poslední zvířecí inkarnaci lvem nebo jsem byl ve své předešlé lidské inkarnací velkou duchovní postavou, minulost je prach. Kdo jsme byli, ví Bůh. My se však musíme něčím stát v budoucnosti. Se vší upřímností a nejvyšší spolehlivostí mohu říci, že já už nebudu mít inkarnaci. Toto je úplný konec mého pozemského putování. Ale naneštěstí nebo naštěstí zde není nikdo jiný, kdo nebude mít další inkarnace. Všichni se musíte vrátit. Každý se bude muset reinkarnovat na zemi, aby pracoval buď pro Boha, nebo sám pro sebe. Všichni z vás budete rozhodně muset mít mnoho, mnoho inkarnací, než realizujete Boha, ať už chcete, nebo ne. Nezáleží to na vás.

Vidíte, že tato duše, která realizovala Boha, tolik trpí v rukou lidstva. Možná řeknete: „Kdo chce realizaci Boha? Guru tolik trpí!“ Je pravda, že trpím, ale Bůh nikomu nedovolí, aby zůstal nerealizovaný.

Nyní je otázkou, kolik příležitostí můžete v jedné inkarnaci dostat, abyste udělali pokrok? Všichni duchovní Mistři říkají, že pokud v jakékoliv lidské inkarnaci získáte za duchovního Mistra duši, která realizovala Boha, získáte tím nejvyšší příležitost nejen v té inkarnaci běžet co nejrychleji, ale také snížit počet budoucích inkarnací.

Budete-li schopni těšit svého Mistra v jakékoliv sféře života, budou vaše budoucí inkarnace příjemnější, více osvěcující a více naplňující. Kdybyste bývali měli na realizaci Boha padesát, šedesát nebo i dvě stě inkarnací, může se vám to tak možná podařit za deset, dvacet nebo třicet inkarnací. Ale buďte si jistí, že nikdo z vás zde přítomných nemůže říci: „Už nebudu mít žádnou inkarnaci,“ nebo „nestarám se o realizaci Boha, nepotřebuji Boha.“ Bůh nikomu nedovolí zůstat nerealizovaný. Musíte se vracet znovu a znovu a znovu.

Svým žákům bych rád řekl, jestliže v této inkarnaci nevyužíváte spojení se mnou, jestliže nevyužíváte správně vnitřního a vnějšího spojení se mnou, děláte chybu velkou jako Himálaj. Pokaždé, když se vrátíte na zem, uvidíte, jak obtížné je udělat pokrok. Je nemožné pochopit utrpení, kterým každá lidská bytost na zemi prochází. Máte pocit, že vaše utrpení je nesnesitelné, ale nemáte představu, o kolik větší je utrpení těch, kteří nenásledují žádnou duchovní cestu. Máte štěstí, že následujete duchovní cestu.

Nakonec musí do duchovního života vstoupit každičký člověk. Nemusí to být cesta jako taková. Jako mí žáci máte cestu, ale mnoho dalších duchovních hledajících a Mistrů nejvyššího řádu nenásledovalo žádnou specifickou cestu. Pán Buddha nebo Sri Krišna nenásledovali cestu. Realizovali Boha silou své vlastní aspirace a meditace.

Když však následujete duchovního Mistra, máte výhodu navíc. Šrí Rámakrišna říkával, že kráva dává mléko, a toto mléko není v ocase nebo v nose nebo v uchu krávy. Je na určitém místě. Když zmáčknete struk, dostanete mléko. Podobně když přijde duchovní Mistr, osvícení můžete získat z Mistrova třetího oka nebo z jeho srdce. Třetí oko je obtížné vidět, ale duchovní srdce můžete cítit.

Vrátím se zpět k tématu budoucích inkarnací. Každá inkarnace nám přináší zkušenosti. Můžete je nazvat prospěšnými nebo škodlivými, ale tyto zkušenosti nás vedou k určitému cíli. Některé lidské bytosti získaly duchovní bohatství — mír, světlo, blaženost — ve svých předešlých inkarnacích. Ze své dřívější aspirace získaly některé božské vlastnosti. Bůh jim rozhodně, rozhodně tyto božské vlastnosti vrátí, jakmile opět započnou svou cestu. A pak jim řekne, aby své božské vlastnosti zvětšovali a zvětšovali. Na druhou stranu jsou na zemi miliony lidí, kteří začnou novou inkarnaci, nový život, bez jakéhokoliv míru, božského světla či božské blaženosti.

Když se vydáte na duchovní cestu, máte tolik příležitostí dělat pokrok. Je to jako vejít do nejkrásnější zahrady. Jsou v ní tisíce květin a každá voní a je krásná. Můžete si utrhnout kteroukoliv květinu, která vám dá radost. Můžete mít spoustu vnitřních zážitků a soustředit vůni ve svém vnitřním srdci, ve svém vnitřním životě. A tyto zážitky můžete s každou novou inkarnací získat zpět.

Pro ty, kteří následují duchovní cestu, je nejdůležitější, jak vážně berou svůj duchovní život, jak moc si cení svého duchovního života, jak moc si chtějí udržet vnitřní spojení se svým Vnitřním kormidelníkem, s Nejvyšším.

Může se stát a stává se, že někteří z mých žáků brali duchovní život vážněji, když se poprvé připojili k cestě. Jestliže zmizelo spojení, které si vytvořili s Nejvyšším, když se poprvé připojili k cestě, jestliže chybí stejný duch, jestliže chybí stejná horlivost, jestliže chybí stejná ochota, láska, oddanost a odevzdanost, bude chybět přirozeně i pocit pro vnitřní život. Jestliže už neexistuje toto spojení nebo jednota nebo hloubka, jestliže už neexistuje rostoucí pláč srdce nebo je plamen již téměř vyhaslý, mohou mít nehledě na to, co se děje, nehledě na to, kolik let strávili na cestě, naději, že v budoucích inkarnacích budou schopni vést duchovní život od samotného začátku? Ne, je to jen jejich zbožné přání.

Když jste na lodi, když jste na cestě, je otázkou, zda chcete dělat nejrychlejší pokrok, nebo chcete jít rychlostí indického volského povozu. Můžete si vybrat. Jakmile jednou nastoupíte k maratonu Věčnosti ve vnitřním životě, můžete zastavit, můžete si lehnout, ale nesmíte ze závodu odstoupit. Jakmile jednou začnete, musíte i dokončit. I kdybyste nenastoupili do závodu dnes, musíte nastoupit někdy v budoucnu. Budou existovat nekonečné maratony a vy se budete muset zúčastnit. Dnes můžete říci: „Nejsem připraven. Nezajímá mě to.“ Ale zítra nebo pozítří budete nuceni nastoupit k tomuto vnitřnímu závodu, vnitřnímu maratonu. Na druhou stranu běží někteří běžci co nejrychleji, zatímco jiní nikoliv. Přesto však tito běžci pokračují, pomalu a neochvějně musí dosáhnout svého cíle.

Mnoho duchovních Mistrů po realizaci Boha slibuje, že se vrátí zpět na zem, ale ujišťuji vás, z duchovních Mistrů nejvyššího řádu se nevrátil a nevrátí nikdo. Jejich emanace nebo něco podobného může přijít, ale realizované duše nejvyššího řádu se nevrací. Jednou ukázal Šrí Rámakrišna na jisté místo na mapě a řekl, že tam se vrátí. Tím místem bylo Rusko. Narodil se v Rusku? Ne, nenarodil.

Odbočuji od tématu, vraťme se zpět. Tato inkarnace je inkarnace zlaté příležitosti. Oživte znovu svou aspiraci! Oživte znovu své zasvěcení! Oživte, oživte všechno! Následujte cestu lásky, oddanosti, odevzdanosti a jednoty. Pokud vás tyto vlastnosti opouští nebo si jich záměrně nevážíte nebo cítíte, že v duchovním životě nic není, můžete jít a zkusit jiný život, říkáme mu vnější život. Uvidíte, že vnější život je nekonečně, nekonečně obtížnější. Příležitosti, které na cestě získáváte ze své aspirace, zasvěcení, lásky, oddanosti a odevzdanosti a díky svému pravidelnému duchovnímu cvičení, byste nezískali, kdybyste nevedli duchovní život.

Na druhou stranu jen to, že vedete duchovní život mnoho let, neznamená, že teď si můžete jít vlastní cestou — ne! Vnitřní spojení je nanejvýš důležité. Na základě svého spojení — pevného, pevnějšího, nejpevnějšího — děláte nejrychlejší pokrok. V okamžiku, kdy cítíte, že spojení povoluje, a vidíte, že není tak silné jako dříve, buďte si jisti, že se dál a dál vzdalujete od svého vlastního duchovního života, který je skutečným životem. Možná si myslíte, že budete ve vnějším životě šťastní, ale musíte vědět, že klamete sami sebe.

Nikdo nemůže unikat duchovnímu životu navždy. Můžete unikat deset, dvacet, třicet, čtyřicet let. Ale Bůh vás jednou znovu donutí přijmout duchovní život, buď v této, nebo v budoucí inkarnaci, protože bez duchovního života nebude nikdo moci realizovat Boha. Na konci nebude jediné lidské bytosti, která řekne: „Nechci realizaci Boha.“ Nyní možná řeknete, že nechcete realizovat Boha, ale budete donuceni, budete donuceni. Kým? Bohem Samotným. Pokud se vaše aspirace zmenšila, neznamená to, že Bůh dovolí, abyste ve vnějším životě zůstali natrvalo a dělali si, co chcete. Dovolí vám to na krátký čas, ale jednoho dne zatáhne velmi silně za provázek! Proč chcete čekat, až budete nuceni něco udělat, když víte, že to něco je dobré nejen pro vás samotné, ale pro celé lidstvo?

V duchovním životě hodina přijde a odejde. Jakmile jednou hodinu, Boží Hodinu, nevyužijete správně, bude přísnější, až příště nastane znovu. Je to jako letiště. Před posledním hlášením o nástupu na palubu letadla jsou tři nebo čtyři oznámení. Když se však ozve poslední hlášení a vy nespěcháte a nenastoupíte do letadla, letadlo nebude čekat. Zmeškáte svůj let, a kdo ví, kdy poletí další letadlo. V duchovním životě je to úplně stejné. Chcete jít z jedné úrovně vědomí na jinou. Volají vás. Pokud nevyužijete příležitost teď, pokud nebudete věnovat pozornost hlášení o nástupu do letadla, zmeškáte let.

Pokaždé, když běžíme maraton, slibujeme, že další už nikdy nepoběžíme. A co se stane pak, další den? Jdeme trénovat! Během závodu je celé naše tělo naplněné bolestí, bolestí, bolestí, ale následující den jsme znovu inspirováni trénovat na maraton. Vnitřní maraton nemá přesně danou délku. Nekončí po čtyřiceti dvou kilometrech. Vnitřní závod je, bohužel nebo bohudík, velmi, velmi dlouhá cesta. Pokud nedokončíte svůj vnější maraton, nevadí, i když se vám někteří lidé mohou smát. Vaši kolegové mohou říci: „Je to s ním marné, nedokázal ho dokončit.“ Možná budou mít pro vás pochopení. Pak záleží na vás, jestli budete chtít zkusit to znovu. Ale vnitřní maraton musíte přijmout. Někdo může sice říci: „Ó, nemusím běžet vnitřní maraton.“ Ale rád bych řekl, že ta hodina přijde.

Na druhou stranu jsou lidé, kteří začali vnitřní maraton a pak si z nějakého důvodu myslí, že mohou zastavit. Ale z tohoto maratonu nemůžete úplně odejít. Pár dnů, pár měsíců, pár let nebo dokonce pár inkarnací možná můžete odpočívat, ale pak budete nuceni znovu začít. Bohužel pokaždé, když polevíte ve své aspiraci, své horlivosti, připravenosti a ochotě, si to děláte jen složitější. Když si vrcholový sprinter hoví v potěšení z nicnedělání, je pro něj po návratu na dráhu mnohem obtížnější dostat se na svou původní úroveň. Když dnes atlet-šampión zanechá běhání, komu na tom záleží? Může říci: „Udělal jsem dost.“ Ale ve vnitřním životě nebude moci duchovní hledající přestat běžet. Jakmile jednou začal vnitřní závod, nebude se moci vzdát. Poběží, dokud závod nevyhraje. Vyhrát zde znamená realizovat Boha.

Vaše horlivost jít k Cíli je nanejvýš nutná. Každý člověk si musí pamatovat, že závod je povinný, ale ti, kteří jsou moudří a ví, že musí běžet, řeknou: „Čím dříve, tím lépe!“ Jiní si možná myslí, že jejich čas ještě nenastal, a proto mají štěstí.

Dejme tomu, že existuje rodina, v níž je mladší bratr a starší bratr. Když mladší bratr vidí, že jeho starší bratr chodí do školy, může říct: „Chci být tak skvělý a moudrý jako můj starší bratr. Teď musím také do školy.“ Jeho starší bratr začal asi v sedmi letech a on dychtí začít ve čtyřech letech. Podívejte, jak je moudrý!

I v duchovním životě vidíme, že někteří světci, někteří duchovní Mistři a jogíni jsou jako starší bratři. Jsme-li moudří, víme, že i my musíme přijmout jejich život, ne kvůli jejich oblečení nebo vnějšímu vzhledu, ale kvůli vnitřnímu pláči jejich srdce.

Když ve vnějším maratonu uběhnete čtyřicet dva kilometrů, je konec. Po dlouhém čase, možná třech měsících nebo šesti letech, můžete běžet další maraton. Ale v duchovním životě to tak není. Jakmile jednou dosáhnete určitého cíle, je to začátek cesty k dalšímu cíli, vyššímu cíli. Pokud porazíte malou slabost — nějakou nejistotu, žárlivost, nečistotu nebo nižší vitální problémy, přijde další. Ale postupně, postupně, nehledě na to, jak silná slabost je, ji dokážete porazit.