Jak dokáže člověk porazit připoutanost, když má široké srdce a chce pomáhat lidem?

Sri Chinmoy: Jestliže máš velké srdce a chceš pomáhat stovkám lidí, musíš pamatovat na to, komu tito lidé patří. Nepatří tobě, patří Nejvyššímu. Protože jsou Jeho vlastnictvím, musíš se ujistit, že Nejvyšší chce, abys jim pomáhal. Chceš-li jim pomáhat, jen abys ukázal své vnější schopnosti, jediný významný výsledek bude vzrůst tvé pýchy a domýšlivosti. Ale jsi-li pověřen Bohem, Bůh dokáže dát srdce a schopnosti pomáhat nejen stu nebo dvěma stům lidí, ale miliónům lidí najednou.

Jak můžeš být odpoutaný, máš-li velké srdce? Pokud je Boží Vůlí, že bys měl pomáhat, a pokud ti dal trochu schopností, trochu osvícení, trochu vnitřní moudrosti a světla, potom budeš lehce odpoutaný. Ale jestliže tvá touha sloužit není Boží Vůlí, pokud přichází nevědomě z tvého vitálna, potom musíš být připoutaný. Pokud tvá touha pomáhat druhým přichází vědomě z vitálna, potom budeš vědět, že si přeješ pomáhat lidem jen pro ocenění, obdiv a slávu.

Velmi často lidé nepoznají rozdíl mezi srdcem a vitálnem, protože vitálno je blízko srdce. Duchovní srdce je ve středu hrudi a vitálno je u pupku a pod ním. Z pupku proudí vědomí vzhůru a mnoho lidí myslí, že je to vědomí srdce. Emocionálně a fyzicky nečisté vitální vědomí proudí ven a lidé si myslí, že to je vědomí srdce pročišťující a osvětlující celý svět. Vitální emoce vždy vytváří připoutanost, ale lidé jsou přesvědčeni, že je to zájem jejich srdce. Připoutanost je zabíjí, ale oni nechápou, co to je. Myslí, že trpí kvůli svému zájmu o druhé.

Dokud člověk neaspiruje, je velmi těžké poznat rozdíl mezi vitálním lpěním či vitální láskou a pravou psychickou láskou nebo božskou láskou srdce. Schopnost rozlišovat přichází skrze postupný duchovní pokrok. Duchovní Mistři dokážou poznat tento rozdíl a také upřímní hledající, kteří učinili značný duchovní pokrok, to dokážou. Ale ostatní budou chybovat. Při řídkých příležitostech poznají své vitální emoce, ale po většinu času budou cítit, že jejich čisté srdce jim způsobuje utrpení.

Někdy, když cítíme, že jsme víc než připraveni jít a osvítit svět, není vůbec naše připravenost připraveností. To, co nazýváme připraveností, může být z Božího Pohledu náš sobecký způsob chápání naší vlastní velikosti. Tehdy půjdeme z jednoho konce země na druhý nabízejíce své světlo, ale toto světlo nebude pravé světlo; bude to zcela lidské ego pocházející přímo z vitálního světa. Musíme být proto velmi opatrní. Skutečná připravenost je zde, pouze pokud nám Bůh říká, abychom něco udělali, protože Bůh dokáže spatřit, kdy jsme skutečně připraveni. Když jsme připraveni, Bůh promluví skrze Mistra a řekne nám, že jsme připraveni. Jen potom může být bohatství srdce nabídnuto lidstvu božským způsobem. Běžte tedy vždy hluboko dovnitř a čekejte na vnitřní světlo či Mistra, který by vás vedl a řídil. Pokud si budete myslet, že máte schopnosti božsky sloužit světu, ale že nemáte příležitost použít je, budete činit chybu. Všechny své schopnosti použijte nejprve k tomu, abyste realizovali nejvyšší Pravdu. Když jednou realizujete tuto Pravdu, naleznete hluboko uvnitř sebe Toho, který vám řekne, kdy pro vás nastal čas šířit vaše světlo tak, že budete pomáhat světu. Pak už nikdy nebudete připoutaní. Budete cítit, že se vědomě stáváte jedním s vaší druhou částí a že budete mít schopnosti vrůst do této větší části. Dokud nemáte tuto schopnost, když budete dávat někomu druhému, budete se vždy cítit, že jste nadřazení, že on je žebrák a vy jste princ. Ale když budete osvícení a Bůh vám přikáže pomáhat druhým, uvidíte druhou osobu jako své rozšířené já. Tehdy nebude existovat žádný pocit oddělenosti jen jednota a rozlehlost. Existuje-li úplná jednota, neexistuje žádná připoutanost. Je to pocit dvojnosti, který vytváří připoutanost. V nekonečném oceánu jsou milióny vln, ale tyto vlny jsou nedílnou součástí oceánu. Milióny vln jsou vyjádřením, odhalením, projevením oceánu. Není zde žádná dvojnost, žádná připoutanost, je zde veškerá jednota.