Indové neumí lhát

Jel jsem zrovna do bytu mé duchovní sestry a žákyně Kailash-ben, jejíž náklonnost může být jen procítěna, nikoli však popsána. Vstoupil jsem do metra na 14. ulici a koupil si token. Zasunul jsem jej do sloupku na turniketu, ale ten se nepohnul. Zcela zmaten jsem se chystal jít nazpět k náčelníkovi stanice koupit si nový token, ale ten již zpozoroval mé obtíže. Přišel ke mně a ptá se:

„Dal jste tam token?“

„Ano“ odpověděl jsem.

„Odkud pocházíte?“

„Z Indie,“ zněla má odpověď.

„Z Indie!“ vykřikl: „Indové neumějí lhát. Kdybyste byl z jiné země, nedovolil bych vám projít. Tihle hoši nemají ani za pětník upřímnosti. Ale vy Indové se lhát teprve budete muset naučit.“ Na to mě nechal projít turniketem.

Když jsem nastupoval do vlaku, tekly mi z očí slzy a děkoval jsem Božskému v něm, že spatřil Indii dávných věků. Indii současnosti měl teprve poznat.