Dva žáci

PRVNÍ ŽÁK: Říkal jsem ti to, říkal jsem ti to, říkal jsem ti to!

DRUHÝ ŽÁK: Co jsi mi říkal?

PRVNÍ ŽÁK: Říkal jsem ti, že náš Mistr nemá nic. Nic! Nemá žádnou duchovní sílu. Nemá žádnou okultní sílu. Dokáže jen mluvit. Mluví o Transcendentální Skutečnosti a Univerzálním Vědomí a o všem, co může dělat se svou okultní silou. Všechno jsou to ale lži. On umí mluvit a my umíme poslouchat. Nemá ale nic, nic. Podívej, už tři měsíce trpí revmatismem. Kdyby měl aspoň špetku okultní síly, dokázal by se vyléčit.

DRUHÝ ŽÁK: Mé srdce mi říká, že má schopnost se vyléčit, ale Bůh ho žádá, aby měl tuto zkušenost.

PRVNÍ ŽÁK: Říká, že na sebe bere naši karmu, ale my jsme nic neprovedli. Neudělal jsem nic špatného. Ani ty a ostatní žáci jste neudělali nic špatného. Ve skutečnosti obviňuje nás, když on sám udělá něco špatného. Kdo ví, co špatného provedl ve vnitřním světě? Proto je potrestán. A navenek obviňuje nás.

DRUHÝ ŽÁK: Nikdy nás neobviňuje. A já mu věřím, když říká, že na sebe bere naši karmu.

PRVNÍ ŽÁK: Ty mu věříš? Tak si mu věř. Zůstaň s ním a trp. Zemři s ním.

DRUHÝ ŽÁK: Zemřu s ním. Nejenže zemřu s ním, ale zemřu pro něj.

PRVNÍ ŽÁK: Bůh stvořil na zemi dva typy lidí: jedni podvádí, druzí jsou podváděni. Jedni jsou darebáci, druzí jsou využíváni.

(Vstupuje Mistr. První žák se snaží zmizet. Druhý žák se dotýká Mistrových nohou.)

MISTR (k prvnímu žákovi): Ty tedy víš, že nemám žádnou schopnost, že se jen vychloubám. Nejsem pro tebe tím pravým Mistrem. Uděláš nejlépe, když půjdeš k nějakému jinému Mistrovi nebo počkáš, až ten správný Mistr přijde k tobě. Odejdi ode mne. Jdi domů a žij pokojně. (K druhému žákovi): Ty mi věříš. Je mou povinností ti pomáhat, vést tě. Teď mi řekni, opravdu cítíš, že do svého těla beru tvou nevědomost a tvou nedokonalost? Nebo to říkáš jen proto, že jsi studoval mou filozofii a knihy, které napsali jiní? Četl jsi o Rámakrišnovi, který odebíral nečistotu, nedokonalost a nevědomost svých žáků a tolik trpěl. Mnoho, mnoho duchovních Mistrů říkalo, že dělají totéž. Myslíš si, že to říkám jen proto, že to říkalo tolik jiných? Myslíš si, že jen mluvím, nebo si myslíš, že tyto věci skutečně odebírám?

DRUHÝ ŽÁK: Mistře, vím, co mi odebíráš. Každý den mi bereš neupřímnost, temnotu, nečistotu, žárlivost, pochybnost, nejistotu a mnoho dalších nedokonalostí. Kam se podějí? Dávám ti je; přichází k tobě. Není-li na zemi nikdo jiný, kdo by tomu věřil, mně to nevadí. I když mi řekneš, že je neodebíráš, že je to tvá vlastní karma, nebudu ti věřit. Vím, že ti Bůh dává tuto zkušenost kvůli mně. Kdybych touto zkušeností prošel já, možná bych zemřel.

MISTR: Mé dítě, jsou dva důvody, proč trpím. Jedním důvodem je, že na sebe beru břímě, nedokonalosti a nebožské kvality svých blízkých žáků. To je to, co Nejvyšší chce, abych dělal. Existují dva způsoby, jak odebírat tuto karmu. Jedním způsobem je vzít ji na sebe a trpět, druhým způsobem je vhodit nedokonalosti žáků do Vesmírného Vědomí. Avšak jednodušší způsob, nekonečně jednodušší, je vzít ji na sebe. Je to přímý způsob. Vy trpíte, já se vás přímo dotknu a vaše utrpení odeberu. Ten druhý způsob je jako odvést vás na jiné místo, do Univerzálního Vědomí. Na Vesmírné Vědomí se můžeme dívat jako na hromadu odpadků. Odeberu vaše nečistoty a nedokonalosti a udělám z nich uzlíček. Ten potom musím odnést a zahodit. Při prvním způsobu se vás jen dotknu a jako magnet odeberu vaše utrpení, vaše bolesti, vaše nebožské kvality. To je snazší, a proto to tak dělám. Bůh chce, abych to tak dělal.

Říkám Bohu: „Bože, mé děti mě tolik milují, a já je nemiluji, netěším je.“ Bůh mi poté říká: „Podívej, jak kvůli nim trpíš. Podívej se na svou lásku, Můj synu, jak upřímně, jak oddaně je miluješ. Cítíš, že v dokonalosti tvých dětí je tvá dokonalost, což je naprostá pravda. Ony tě milují, protože cítí, že když tě budou vlastnit, budou vlastnit všechno. Milují tě, aby tě dostaly; ty je miluješ, abys je mohl dovést ke Mně. Miluješ je, protože cítíš, že jakmile je ke Mně dokážeš přivést, sehraješ svou úlohu. Ony cítí, že když tě milují samy pro sebe, sehrály svou úlohu. A když je miluješ ty, když je přivádíš ke Mně, k tomu Nejvyššímu v sobě, v tu chvíli cítíš, že jsi sehrál svoji roli.“

Bůh mi dal také další důvod, proč trpět. Mnoho lidí ke mně přichází jen s touhou, touhou, touhou. Přichází ke mně, jen abych splnil jejich touhy. Když ale vidí, že jsem ochromen bolestí, že i já trpím a jsem nemocný, že jsem stejně slabý jako oni, říkají: „Je to invalida, je bezmocný. Jak by nám mohl pomoci? V čem je lepší než my?“ Cítí, že nejlepší bude, když půjdou k někomu jinému, kdo jim dokáže pomoci, a mnoho z nich odejde. Pravdou ale je, že Bůh chce, aby mě tito lidé opustili. Když odejdou, má loď bude lehčí a bude moci jet k Cíli mnohem rychleji. Bůh chce, aby neaspirující lidé opustili svého Mistra, aby jeho loď byla lehčí.

To jsou tedy důvody, proč trpím. Když upřímný žák vidí, že kvůli němu trpím, řekne si: „Pokud svého Mistra skutečně miluji, měl bych mu dávat jen radost.“ A tak složí slib, vnitřní slib: „Chci, aby na mě byl neustále pyšný. Nic mi nedá větší radost než vidět, že můj Mistr je na mě neustále pyšný.“ A tak už žák nedělá další chyby a Mistr je šťastný a pyšný.

(První žák se dotkne Mistrových nohou.)

PRVNÍ ŽÁK: Mistře, tak dlouho jsem byl nevěřícím, nelidským stvořením. Ode dneška budu tvým věrným, oddaným žákem.

DRUHÝ ŽÁK: Mistře, dlouho jsem byl tvým oddaným, věrným žákem. Dnes jsi mi prozradil tajemství svého utrpení. Ode dneška se považuji za tvoji důležitou, vědomou část. Považuji se za tvé ruce. Mistře, tvůj soucit je jediným spasením mého života.

PRVNÍ ŽÁK: Mistře, tvé odpuštění je jediným spasením mého života.

MISTR (k prvnímu žákovi): Tím, že jsi rozpoznal svou hloupost, svou nevědomost, jsi vynesl na povrch svou Božskost. (Ke druhému žákovi) Tím, že jsi mě rozpoznal, mou duchovní Pravdu, jsi na zemi projevil Boží Božskost. Projevil jsi na zemi Boží Vůli.