Vyšší světy ¹⁰

Cambridge, skláním se před výškou tvojí aspirace. Skláním se před tvým světlem znalostí. Skláním se před tvou božskou pýchou. Je pravda, že jste z Anglie, jste v Anglii, ale vy patříte širokému světu. Celý svět vás považuje za svého vlastního.

Existuje sedm vyšších světů a sedm nižších světů. Vyšší světy jsou Bhur, Bhuvar, Svar, Džana, Mahar, Tapas a Satja. Jedna z upanišad vyjmenovává sedm vyšších sfér. Jsou to Agnilóka, Vájulóka, Varunalóka, Aditjalóka, Indralóka, Pradžápatilóka a Brahmalóka. Některé duchovní osobnosti jsou toho názoru, že prvně zmiňovaná skupina světů odpovídá té druhé. Jiní, stejně způsobilí, tomu oponují. Kupodivu všichni bez výjimky souhlasí s tím, že světy Satja a Brahmalóka jsou jedním a tímtéž.

Do těchto světů můžeme vstoupit na základě své aspirace a vnímavosti. Pokud máme aspiraci a vnímavost, tyto světy nám nezůstanou nikdy vzdálené.

Aspirace. Co míníme aspirací? Aspirace je vnitřní pláč, stoupající plamen uvnitř nás. Aspirace je neustálou nezbytností skutečnosti.

Vnímavost. Jak můžeme mít vnímavost? Vnímavost můžeme mít tehdy, když vrosteme do čistoty a upřímnosti. Pokud se v naší pozemské existenci objevuje upřímnost a čistota a jeví se jako důležité, tehdy můžeme snadno získat vnímavost.

Upřímný hledající potřebuje aspiraci i vnímavost. Bez aspirace nemá kořeny. Bez vnímavosti je neplodný.

Vyšší světy. Každý jednotlivý hledající má božské právo do těchto vyšších světů vstoupit. Jeho aspirace ho může snadno vést a dovést k Božímu Trůnu. To, co potřebujeme ke vstupu do vysokých, vyšších, nejvyšších světů, je vnitřní pláč. Ve vnějším světě pláčeme po bohatství, jménu a slávě. Pokud však namísto toho budeme uvnitř plakat pro nezměrný mír, světlo a blaženost zde na zemi, celá naše bytost bude zaplavena mírem, světlem a blažeností.

Vyšší světy jsou uvnitř nás, ne vně nás. Když se koncentrujeme, když meditujeme, když kontemplujeme, vstupujeme do těchto vyšších světů. Když se dynamicky koncentrujeme, přibližujeme se ke dveřím vyšších světů. Když oduševněle meditujeme, vstupujeme do božské místnosti. Když bezvýhradně a nepodmíněně kontemplujeme, dostáváme se k Božímu Trůnu.

Protože usilujeme o to vstoupit do vyšších světů, modlíme se ke kosmickým bohům. Cítíme, že kosmičtí bohové nám přijdou na pomoc a pomohou nám do těchto vyšších světů vstoupit.

Zde bych rád vzýval duši Marka Aurelia, který řekl:

Filozof Porphyry vrhá na věc další světlo: Pokud chceme do vyšších světů vstoupit proto, abychom naplnili své touhy, potom do nich vstoupit nedokážeme. Do vyšších světů můžeme vstoupit, jen pokud je to Vůle našeho Vnitřního kormidelníka, Pána Nejvyššího. Pokud půjdeme hluboko dovnitř, pokud dokážeme hluboce meditovat po několik hodin a naše meditace bude nanejvýš oduševnělá a zároveň bezvýhradná, tehdy vyšší světy spatříme. Vyšší světy nebudou odepřeny žádnému upřímnému hledajícímu nejvyšší Pravdy, nejzazší Pravdy.

K tomu, abychom vstoupili do vyšších světů, co potřebujeme, je upřímnost, co potřebujeme, je čistota, co potřebujeme, je mír, co potřebujeme, je blaženost.

Upřímnost: jiným jménem vnitřní krásy je upřímnost.

Čistota: jménem nejoblíbenějšího dítěte Boha je čistota.

Mír: mír je nezávislostí jednoty a Božskostí mnohosti.

Blaženost: blaženost je jménem trvalého Domova Boha.

Ve všem, co děláme, co říkáme nebo do čeho vrůstáme, můžeme vidět buď lidský svět, nebo božský svět. Chytrý člověk je ten, kdo ví, jak jednat s vnějším světem. Nechce, aby ho svět a lidstvo podvádělo, sám však svět — svět nevědomosti — nevědomě nebo vědomě podvádí.

Moudrý člověk je ten, kdo ví o vyšších světech uvnitř. Chce dobýt vnější svět, svět nevědomosti. Není to však dobytí Caesara: „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Když chce moudrý člověk porazit nevědomost, je to jen proto, že ho jeho vnitřní bytost nutí přeměnit tvář světa. Není pyšný na to, že poráží svět. Ne. Když vidí šíři nevědomosti, cítí, že je jeho svatou povinností přeměnit nevědomost na poznání, temnotu na světlo, smrt na Nesmrtelnost.
Jsou dva způsoby, jak vstoupit do vyšších světů: jedním je cesta poznání, tím druhým je cesta oddanosti. Poznání se rozšiřuje v Nekonečnost. Oddanost se sjednocuje s absolutní Pravdou. Na základě svého sjednocení vrůstá do Nekonečnosti.

Upřímný hledající nejvyšší Pravdy může jít buď po cestě poznání, nebo po cestě oddanosti. Na konci své cesty se hledající kráčející po cestě poznání a hledající kráčející po cestě oddanosti setkají a podají si ruce, neboť dosáhnou stejného Cíle.

Žijeme buď ve světě lidské myšlenky, nebo ve světě božské vůle.
Lidská myšlenka zpomaluje a zaniká, božská vůle však neustále roste a rychle plyne. Podobně je lidská síla zrozená z prázdnoty. Božská vůle je zrozená ze skutečnosti.

Nakonec si všimneme lásky: lidské lásky a božské lásky.

Lidská láska je expresním vlakem: cíl — zklamání.
Božská láska je osobním vlakem: cíl — osvícení.

Lidská fyzická láska je pomalý jed.
Božská láska je nepřestávající proud a neustálý zdroj Nektaru.
Lidská láska může být překonána.
Božská láska může být projevena.
Lidská láska je neplodným očekáváním.
Božská láska je naplněnou dokonalostí.

Nepodmíněná láska je to, co Bůh je.
Bezvýhradná oddanost je to, co člověk potřebuje.
Vzájemné odevzdání je to, co si Bůh a člověk navzájem nabízejí.

Až síla lásky
nahradí lásku k síle,
člověk bude mít nové jméno: Bůh.

Zlatá hodina, Hodina Boha, se rychle blíží. Nabídněme aspiraci svého srdce vznešenému uskutečnění zřeců dávné minulosti:

ánandadd hy eva khalv imani bhútani džajanté
ánandena džátani džívantí
ánandam prajantjabhišam višantí

„Z Blaženosti jsme vzešli.
V Blaženosti rosteme.
Na konci své cesty se do Blaženosti navrátíme.“

Nepodmíněná láska je to, co Bůh je. Bezvýhradná oddanost je to, co člověk potřebuje. Vzájemné odevzdání je to, co si Bůh a člověk navzájem nabízejí.