Atlet obětuje tréninku velké množství času, a přesto se mu nemusí dařit v den závodu. Jaký si myslíte, že by měl mít postoj k této situaci?

Sri Chinmoy: To zcela záleží na tom, o jaký typ atleta se jedná. Jestliže je to duchovní atlet, atlet-hledající, je každý den zlatou příležitostí. Žádný den není zvláštní. Každý den, každá hodina je příležitost stát se lepším nástrojem Boha; je to celoživotní proces. Proto kdykoliv člověk trénuje, musí se oddat a odevzdat Vůli Nejvyššího.

Pokud někdo není hledající, ale obyčejný atlet oplývající nadáním, měl by cítit, že podstatou života není sebedávání nebo obětování. Podstatou života je jen dávání a braní. Když trénuje, to znamená, když se připravuje, je to čas, kdy dává. Pak v den, když je atletický mítink, v ten den získá uznání světa. Atlet tak po několik měsíců dává a dává a dává a pak přijde čas, kdy získává ocenění, obdiv a úctu světa. Tak jak může existovat nějaké obětování? Všechno je jen dávání a braní.

Atlet tři, čtyři měsíce vážně trénuje a během závodu pak musí ukázat své schopnosti. Když se mu moc nedaří, může si myslet: „Ach, tolik jsem toho během mnoha měsíců obětoval. A teď tak mizerný výsledek!“ Ale nebyla to oběť. Prostě určitý čas dával a nyní obdržel výsledek ve formě zkušenosti. Hledající, který rozpozná svou vnitřní jednotu se zbytkem světa, nebude smutný a sklíčený, když se mu nebude dařit. Jen řekne: „Dělal jsem během tréninku, co jsem mohl, a výsledek teď beru jako zkušenost. Ať už jsem první, poslední nebo uprostřed, výsledek mi dal můj Pán Nejvyšší jako zkušenost.“ Obě zkušenosti, úspěch i neúspěch, jsou pro každého na jakékoliv cestě naprosto nezbytné.

Z duchovního pohledu říkáme, že pokud máme pocit jednoty, neexistuje něco jako oběť. Manžel poskytuje něco manželce a naopak. Silou jednoty dělá manžel něco pro manželku a silou své jednoty dělá manželka něco pro manžela. Tady neexistuje oběť. Trhám ovoce levou rukou a dávám jej do pravé ruky a pak jej pravou rukou jím. Levá ruka přichází k pravé ruce a pravá ruka přichází k ústům, to celé je jednota. Ale pokud chcete rozdělit jednotlivé části své bytosti, můžete říci, že levá ruka se obrovsky obětovala, když dala ovoce pravé ruce, a pravá ruka se obrovsky obětovala, když dala plod do úst. Máme-li pocit oddělenosti, pak vždy existuje oběť; jinak je všechno jednota, jednota. Všechno je součástí Boží Kosmické Hry, ve které já dělám toto, a ty děláš tamto. Neexistuje žádné já, žádné ty, žádný vítěz nebo poražený. Všechno je jedna skutečnost, skutečnost jednoty.