Je provozování sportu proti duchovní tradici?

Sri Chinmoy: Je mnoho indických ášramů, kde tvrdí, že běh není určen pro duchovní lidi. Také tvrdí, že zpívání je plýtvání časem. Někteří duchovní Mistři budou říkat: „Zpívání je naprosto vitální a běhání je pro zvířata v džungli.“ Už tím, že žádám své studenty, aby zpívali duchovní písně a provozovali sporty, bojujeme proti staré tradici. Na druhou stranu není velmi stará. Ve starodávné tradici védských časů a v časech Mahábháraty pěstovali lidé lukostřelbu a podobné, byli fyzicky silní. Pak přišla doba pro lidi nakloněným letargii, a tak se velmi pěkně oddělilo duchovní od fyzického, vitálního a mysli. Vytvořili mezi nimi velkou mezeru a pak řekli: „Jste-li duchovní, nemůžete dělat fyzické věci, a jste-li fyzicky aktivní, nemůžete se modlit a meditovat.“ My ale říkáme: „Ne, duchovní může být ve fyzickém a fyzické může být v duchovním.“ To je naše filozofie.

Ráno se modlíte a pak jdete ven běhat. Děláte tak všechno dohromady. V tuto chvíli děláte krok levou nohou, v příští chvíli pravou nohou. Běháte navenek a běháte uvnitř. Vnitřně se soustředíte a navenek cvičíte. Proto jdou tělo a duše společně.

Jakmile má tělo plnou víru v duši a chce jít k duši přímo — bez pomoci vitálna, mysli a dokonce srdce — co se stane? Když vitálno uvidí, že je fyzické vědomí po celou dobu v duši a tělo vyzařuje světlo, bude nešťastné. Nejdříve bude žárlit, pak se odevzdá a také půjde za duší. Jakmile pak mysl vidí, že je tělo i vitálno s duší, půjde za ní také. Srdce pak řekne: „Ó Bože, jsem tak hloupé. Tolikrát jsem bylo s duší. Proč jsem tam nezůstalo i nyní?“ A pak také půjde. Jestliže si tělo dokáže udržet přímé spojení s duší, půjdou i vitálno, mysl a srdce. Ale jeden z nich musí být přesvědčen, že má duše vždycky pravdu. Buď mysl, nebo vitálno, nebo tělo musí být přesvědčeno. Proto když duše dokáže přesvědčit jednoho člena, ostatní ho budou následovat.