Akt I, scéna I

(Princ Siddhárta se v rozjímavé náladě prochází zahradou. Znenadání před něj spadne pták.)

SIDDHÁRTA: Ach, ubohý ptáčku! Mé srdce pro tebe krvácí. Kdo to udělal? Kdo tě zranil? Kdo na tebe namířil ten šíp? Ubohý, nevinný ptáku! Počkej, vytáhnu ti ten šíp. (Vyjme šíp.) A teď se tě pokusím vyléčit.

(Vstoupí Devadatta.)

DEVADATTA: Siddhárto, to je můj pták. Jakým právem si bereš mého ptáka? Dej mi ho!

SIDDHÁRTA: Ne, je to můj pták, Devadatto.

DEVADATTA: Tvůj pták! Toho ptáka jsem sestřelil já. Patří mně. Toto je můj šíp. Namířil jsem na toho ptáka a on spadl sem. Je můj, můj. Je to můj majetek. Moje vlastnictví.

SIDDHÁRTA: Devadatto, kdybych tomu ptákovi šíp nevytáhl, už by byl mrtvý.

DEVADATTA: Nejde o to, zda by byl mrtvý nebo živý. Pták je živý a je mým vlastnictvím. Byla to má síla, má zručnost, má schopnost, která stáhla toho ptáka na zem. Ty ho nemůžeš mít. Všichni si tě cení, obdivují tě pro tvé srdce, pro tvou laskavost. Ale teď nech svět, aby ocenil mou schopnost, mou dovednost. Buď spokojený s tím, co máš: lásku. A já budu spokojený s tím, co mám já: sílu. Má síla, mé lučištnické umění si zasluhuje toho ptáka, ne tvá láska.

SIDDHÁRTA: Ó Devadatto, ty máš sílu zabíjet a já mám sílu milovat. Ale protože tohoto ptáka, toho ubohého ptáka, mám já, nedostaneš ho zpět.

DEVADATTA: Siddhárto, mohou být chvíle pro tvou filozofii a jsou lidé, kteří tvé filozofii budou naslouchat. Ale teď není ta chvíle a já nejsem ten, kdo bude naslouchat. Obhajuj si svou filozofii před těmi, kdo chtějí být jako ty. Před těmi, kdo chtějí žít ve světě snů a nemají smysl pro praktičnost. Život musí být praktický. Život potřebuje sílu, život potřebuje energii. Tvůj život je ale životem lenosti a falešné laskavosti. Měl bys být silný. Jsi princ a brzy budeš vládnout svému království. Takový falešný postoj ti v žádném případě nepomůže. To, co jsem dnes udělal já, uděláš miliónkrát. Já chtěl zabít ptáka. Ty budeš jednoho dne zabíjet lidi. Tehdy tvá filozofie dozná změny.

SIDDHÁRTA: Ne, Devadatto, má filozofie zůstane vždy stejná. Má filozofie je filozofií soucitu, a ne filozofií ničení.

DEVADATTA: Ty si měj svou filozofii a mě nech, abych se řídil svou. Mou filozofií je síla. Tvou filozofií je soucit. Budiž. A teď mi dej mého ptáka.

SIDDHÁRTA: Promiň, nedám ti ho.

DEVADATTA: Jsi připraven jít kvůli tomu ptáku k soudu?

SIDDHÁRTA: Ano. Plně připraven.