Část IV

SCA 1077-1089. Následují výňatky z rozhovoru, který Sri Chinmoy poskytl nezávislému novináři Marku Teichovi 10. prosince 1989. Z tohoto rozhovoru vznikl článek, otištěný v časopisu //Sports Illustrated//.

Jak jste se dostal k ultramaratonům? Vím, že v mládí jste byl sprinterem, ale jak jste se zamiloval do běhu na dlouhé vzdálenosti?

Sri Chinmoy: Asi před dvanácti lety. Já cítím, že dlouhé vzdálenosti jsou pro fyzickou zdatnost většiny lidí lepší než sprint. Sprinterem může být jeden z tisíce nebo jeden z deseti tisíců, ale tisíce lidí dokáží běhat denně dlouhé vzdálenosti. Běh na dlouhé vzdálenosti nám také připomíná náš vnitřní život. Dává nám pocítit, že běžíme po Cestě Věčnosti. Každý člověk je poutníkem. My jsme poutníci a je naší svatou povinností kráčet, pochodovat a běžet po Cestě Věčnosti. Když běžíme dlouhou vzdálenost, připomíná nám to náš vnitřní život. Běžci dlouhých vzdáleností zároveň dostávají Shůry mnoho dobrých věcí — trpělivost, zasvěcení a ukázněný, oddaný život.

Běžci dlouhých tratí tráví běháním půl hodiny, hodinu nebo dvě hodiny denně a při tréninku přijímají zvláštní požehnání od přírody, od Matky Země. Dýchají čerstvý vzduch. Těší se z vůně květin a z požehnání stromů a podobných věcí, kdežto sprinteři krátkých tratí běhají jenom na běžecké trati. Usilují jenom o rychlost, rychlost, rychlost. Nemají čas na to, aby se těšili krásou přírody nebo aby přijímali požehnání Matky Země.

Jakožto sprinter vím něco málo o sprintu a viděl jsem, že jenom velmi málo mých žáků dostalo požehnání rychlosti. Mohou si však snadno vypěstovat vytrvalost a odolnost několikaměsíčním tréninkem běhu na dlouhé tratě. Kromě toho cítím, že běh na dlouhé tratě je s ohledem na vnitřní klid mnohem, mnohem lepší než sprint.