Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti sponzorujete ultramaratony — závody na 700, 1000, 1300 mil — máte nějaký konkrétní pocit, že bylo potřeba těmito závody vyplnit určité prázdné místo? Vím, že před lety váš tým pomáhal klubu New York Road Runners při organizaci ultraběhů. Potom toho nechali a začali jste je organizovat vy sami. Měli jste pocit, že by tím svět něco ztratil, kdyby ty závody nepokračovaly?

Sri Chinmoy: Nejprve bych chtěl říci, že vůči klubu New York Road Runners nechováme žádnou rivalitu. Fred Lebow a já jsme velice, velice dobří přátelé. Jsme jako běžecké duše, které se navzájem doplňují. On nám významně pomáhá a my se snažíme sloužit jeho New York City marathonu a na dalších závodech, které oni sponzorují. Pokud jde o mě, nedívám se kolem sebe, abych viděl, co dělají ostatní. Jsem zcela závislý na vnitřním poselství. Všichni v sobě máme Boha. Když se modlím a medituji, přijímám od něj poselství.

Můj vnitřní Kormidelník po mně chtěl, abych se stal vzpěračem, a já jsem to udělal. Vzpírání nebylo mou silnou stránkou — to rozhodně ne. Ve srovnání s jinými sporty se mi ani nelíbilo. Byl jsem dobrý ve sprintu a měl jsem rád sprint, ale teď jsem se začal na vnitřní pokyn věnovat vzpírání.