Říkáš nám, abychom ti dávali věci, které nás trápí. Ale když to udělám, mám pocit, že na tebe útočím a zraňuji tě.

Sri Chinmoy: Nezapomeň, že já jsem oceán a ty jsi kapka. Nemůžeš zničit mír, lásku a radost, kterou mám, a kterou jsem. Pokud zde existuje vážný problém, někdy ho musím přijmout na fyzické úrovni předtím, než ho odhodím do Univerzálního Vědomí. Když řeším něčí problémy normálním způsobem, může to trvat několik měsíců nebo rok, než se situace vyřeší. Ale když je síla, která útočí na žáka, velmi silná a případ je velmi vážný, někdy vychází můj soucit do popředí takovým způsobem, že chci okamžitě problém vyřešit. Tak vezmu sílu útočící na žáka do mého fyzického těla. Pak mohu den nebo několik dní fyzicky trpět, ale toto utrpení stojí za to, pokud můžu zachránit duchovní život žáka.

Opět, mnohokrát síly, které útočí na žáky, prostě vezmu a hned je vyhodím. Žádný žák by si neměl dělat starosti, že mi dává své mentální a emocionální problémy. Jakmile si je vezmu, během několika sekund nebo minut, nebo možná během dne, se jich zbavím. Mohu-li pomoct svým duchovním dětem, jsem vždy a vždy připraven. To je důvod, proč jsem přišel na zem, abych sloužil lidstvu.

Potíž s většinou lidí je, že jsou připraveni dát Bohu své utrpení, ale ne svou radost a štěstí. Pokud například někdo není v závodě první, je více než připraven proklínat Boha: „Trénoval jsem tolik měsíců a teď jsem prohrál.“ Jsme více než připraveni dát Bohu svůj hněv, smutek a další negativní pocity. Ale jsme-li upřímní, vidíme, že ve skutečnosti je Bohu nedáváme; kdybychom to udělali, trvalo by to nějaký čas, než by se k nám vrátily. Místo toho si tyto pocity nějak opatrujeme, protože máme radost z obviňování Boha.

Opět platí, že pokud se nám něco podaří, po dobu pěti sekund můžeme projevovat Bohu vděčnost a pak na něj hned zapomeneme. Pocit štěstí přetrvává několik hodin nebo několik dní; držíme si ho uvnitř sebe. Ale vděčnost uvnitř našeho srdce nerozkvétá, a my se dále o své štěstí s Bohem nedělíme, ani Mu nenabízíme svou vděčnost. Pokud bychom byli opravdu upřímní, rádi bychom dali Bohu svou radost úplně stejným způsobem, jak Mu nabízíme své problémy a utrpení. Ale ne, naši radost si chceme nechat pro sebe. Na Boha vzpomínáme, jen když se nám nedaří. V té chvíli Jej mnoha způsoby napadáme a obviňujeme Ho.