Zmínil jste boj mezi srdcem a myslí. V oblasti, jako je například KwaZulu Natal, bylo tolik lidí zabito a srdce lidí se úplně zatvrdila nebo byla zlomena. Je pro ně obtížnější dát se na správnou cestu než pro ty, kteří vedou klidnější nebo běžnější život?

Sri Chinmoy: To je úplně individuální. Ti, kteří byli připraveni o mír vlivem vnějších okolností nebo vinou nebožských lidí, mají často větší vnitřní hlad po míru než ti, kterým se dostalo kapky míru nebo míru hojného. Lidé, kteří zbytečně trpí, se budou spíše modlit k Bohu a budou otevřenější přijmout Jeho Světlo než ti, kteří už určitý mír mysli mají. Takže zatímco ti šťastnější se mohou oddávat radovánkám svého omezeného míru, ti, kteří si díky utrpení vyvinuli silný vnitřní pláč po světovém míru a harmonii, mohou od Boha získat mír v hojné míře dříve. Když nevinné oběti pláčí z nejhlubších zákoutí svého srdce, jejich pláč musí obměkčit Boží Srdce.

Je však otázka, zdali je někdo opravdu hladový po míru, anebo zdali jednoduše podlehl svému osudu. Někteří lidé ztratí víru v Boha anebo ve svůj vnitřní život, když jsou jejich příbuzní zabiti nebožskými lidmi. Říkají: „Moji drazí neudělali nic špatného. Jestli má Bůh nekonečný Soucit, proč dopustil, aby byli zabiti?“ Tito lidé se mohou vnitřně bouřit a říci, že Bůh je nečinný nebo nedynamický, že asi spí. Tito lidé se mohou rozlítit, že jejich drazí byli napadeni, a zajít tak daleko, že řeknou: „Žádný Bůh neexistuje!“

Tito lidé bohužel světlo nehledají. Nemodlí se, aby toto světlo osvítilo ty nebožské lidské bytosti, které napadly jejich drahé. Kdyby to dělali, Bůh by zajisté změnil vnitřní přístup těchto nebožských lidí. Upřímný pláč obětí po osvícení viníků by pronikl do Srdce Boha. A tak když se modlíme k Bohu správným způsobem, ti, kteří udělali něco špatného, nebo ti, kteří by mohli něco špatného udělat v blízké budoucnosti, budou osvíceni.