Část VI
SCA 89-91. 16. června 1994 se Sri Chinmoy setkal s Lindsayem Clennellem, filmovým scénáristou a producentem, v restauraci Annam Brahma v Queensu. Následují výňatky z jejich rozhovoru(Sri Chinmoy podepisuje jednu ze svých kreseb pro pana Clennellyho.)
Mr. Clennell: Děkuji mnohokrát. Tahle kresba je opravdovou inspirací. Síla inspirace, kterou nabízíte lidem, je velmi, velmi důležitá.Sri Chinmoy: Já to považuji za nepodmíněný Boží soucit, jež jedná ve mně a skrze mě. Snažím se být láskyplně, oddaně a oduševněle k Jeho službám. Říkám Bohu: „Chci být jen Tvůj kopací míč. Kopni mě, kam se Ti zachce, a tak silně, jak je to jen možné. Mou jedinou radostí je, když mě kopneš.“ A tak mě kope doprava, doleva a tímto způsobem získávám radost. Tyto kresby pocházejí z Jeho požehnaných Kopanců. Bůh se mě zeptal, kde chci být. Řekl: „Chceš se dívat na mé Oči, nebo na mé Nohy?“ Já odpověděl: „Dostanu více radosti, když se budu dívat na tvé Nohy než na tvé Oči.“ V Mahábháratě, našem indickém eposu, chtěli být Kuruovci u hlavy Krišny, zatímco Pánduovci chtěli být u Krišnových nohou. Pokud jde o mě, získávám nekonečně více radosti, pokud jsem u Nohou Boha. Dávám přednost oddanému životu. Nedávno jsem četl Purány, což je jedna z indických posvátných knih. Tam Krišna říká: „Jsem připraven ti dát osvobození, protože dát ti osvobození je snazší, než dát ti oddanost.“ Skrze osvobození jde hledající svou vlastní cestou; pták odletí pryč. Ale v oddanosti existuje magnetická přitažlivost mezi mistrem a žákem — ten nejsladší pocit — a mistr si hraje s ptákem duše žáka tím nejhezčím způsobem. Takže cítím, že sladkost oddanosti dalece přesahuje velikost osvobození.
L. Clennell: To, co říkáte, je moc krásné.
Sri Chinmoy: Chci sladkost. Mám raději krásnou květinu než obrovskou stavbu. Co je pro mě dobrého na tom, když vidím obrovskou budovu se spoustou místností? Ale když vidím krásnou květinu, okamžitě si řeknu, jak je krásná, čistá, prostá, jak sladká! Tohle jsou vlastnosti, které chci ve svém životě rozvinout: sladkost, čistota, jednoduchost. Mysl je přitahována rozlehlostí, ale srdce chce vždy vidět něco velmi, velmi sladkého a milujícího.
Proto říkám Bohu: „Kopej mě tak silně, jak je to jen možné. Jen potom Tě mohu považovat za svého vlastního. Když mi dáš svobodu, jenom ji zneužiji. Stane se ze mě býk v obchodě s porcelánem a vše zničím. Ale čím víc mě kopneš, tím se stanu čistším. Je to jako zlatá miska, která je tím jasnější, čím více do ní zlatotepec uhodí.
