Část II

Můj duchovní život je jako parní válec. Jdu nahoru a potom dolů. Kdy to skončí? Kdy půjdu jen nahoru?³

Sri Chinmoy: Když to skončí, pak nebude žádná legrace! (zazní smích). Použil jsi termín ‚parní válec‘, ale měl bys použít jiný termín: ‚spirála‘. Vždy, když vidíš, že jsi velmi nízko, tak si zkus co nejrychleji vzpomenout, že brzy půjdeš opět nahoru. Jakmile začneš klesat, vzpomeň si, že tam dole nemají vůbec dobré jídlo. Potom se ti tam nebude chtít zůstat příliš dlouho. Odpovím ti na tuto otázku ještě podrobněji, ale teď bych vám chtěl říct jeden příběh.

Dnes jsem chtěl jíst indické jídlo. Sarasvatí mi řekla, že se již všude ptala, a že nikde v Brazílii není možné indické jídlo sehnat. Řekl jsem, že někde tam indické jídlo musí být. Jestliže ho chci jíst, tak někde indické jídlo bude. Strávili jsme hledáním více než dvě hodiny. Přišli jsme na jedno místo a tam nám řekli: „Jeďte na Jižní I.“ Předtím, než jsme se dostali na Jižní I, jsme jeli velmi daleko a já jsem ti šel koupit dort k narozeninám.

Nejdříve jsem byl v obchodě sám. Chtěl jsem po prodavačce, aby mi napsala cenu, ale ona mi nerozuměla. Potom přišel Savyasachi. Počet portugalských slov, které Savyasachi zná, by se dal spočítat na prstech jedné ruky, ale i přesto se pokusil. Vše bylo tak zmatené. Strávili jsme tam více než dvacet minut, než jsme dort dostali. A pak jsme neměli ani ponětí o tom, jestli se ten dort roztopí nebo ne. Dali jsme ho do kufru auta a pokračovali v naší cestě. Naprosto jsem zapomněl, že je dort v kufru. Za hodinu Savyasachi řekl: „Ach, dort bude určitě zničen.“

Já jsem řekl: „Ne, něco z něj zůstane.“

Konečně, po všech obtížích, jsme přijeli na Jižní I. Tam nám řekli, že jsme měli jet na Jižní III. A tak to pokračovalo. Celá tato oblast byla bytová výstavba. Obchody byly jen v jednom bloku. Na každé straně bylo jen pár obchodů a pak zde byly restaurace — čínská, japonská, italská. Ale my jsme chtěli indickou restauraci. Byl jsem rozhodnut, že se najím indického jídla. Ale když jsme o něj požádali, řekli nám, že ho nemají.

Savyasachi řídil. Chudák, je výborný, naprosto excelentní řidič. Kdokoliv jiný by to k mé nelibosti už dávno vzdal. Nakonec Alo a Sarasvatí vystoupily z auta a s trochou španělštiny se Sarasvatí zeptala jednoho člověka. Muž jim odpověděl portugalsky: „Měli byste jít k hlavnímu vedoucímu všech restaurací.“ Ukázal na jednu restauraci a řekl: „Její majitel je presidentem asociace vlastníků restaurací. Jestliže za ním zajdete, bude schopen vám říct, jestli zde nějaká indická restaurace existuje nebo ne.“ Řekl nám, že před pár lety jedl v indické restauraci, ale nepamatoval si, kde to bylo.

Zašli jsme tedy do té restaurace. Byla veliká a ten hluk uvnitř se téměř nedal snést. Sarasvatí šla promluvit s majitelem. Majitel jí řekl: „Toto není indická restaurace, ale máme vynikajícího kuchaře. Velmi snadno vám může indické jídlo připravit.“

Řekl jsem: „Vidíte, Bůh naslouchá mým modlitbám.“ Samozřejmě, že lidskou přirozeností je pochybovat, ale na druhou stranu, výzva je výzva. Majitel přišel ke mně a potřásli jsme si rukama. Sarasvatí o mně něco řekla. Řekl: „Určitě budeme schopni vám připravit indické zeleninové kari. Náš šéfkuchař ví, jak ho udělat.“

Čekali jsme asi čtyřicet pět minut. Pak jsme se zeptali, jestli jídlo bude nebo ne. Když jdete do indické restaurace v New Yorku, také si někdy myslíte, že šli nakupovat vajíčka až do Indie!

Nakonec nám přece jen indické jídlo přinesli. Nemohl jsem uvěřit, jak to bylo vynikající. Všechno jsem snědl. Alo a Sarasvatí toho také snědly hodně. A pak Alo vzala něco tobě, k tvým narozeninám.

Bylo to opravdové indické jídlo, ale oni k němu dali hranolky. Nakrájeli hranolky velmi zvláštním způsobem. Když jste se na ně podívali, řekli byste: „To nejsou hranolky.“ Ale chutnaly na sto procent jako hranolky. Naštěstí to byla samostatná příloha.

Nikdy se nevzdávejte! Nebyla to sice indická restaurace, ale majitel byl upřímný. Jeho kuchař jídlo uvařil a bylo opravdu, ale opravdu vynikající. Byli tak zdvořilí.

Zatímco jsme jedli, přišla skupina delegátů, všichni vysoce postavení úředníci. Všichni byli oblečeni tak důstojně! Když přicházeli, byli velmi důstojní, ale když se posadili, bylo to jako na indickém tržišti!

Abychom se vrátili k tvojí otázce, je velmi obtížné, téměř nemožné, udržet si svůj vysoký, vyšší, nejvyšší standard po celý rok. Existuje ale něco, co se nazývá připravenost, ochota a dychtivost — a uvnitř dychtivosti intenzita. Každý den nemusíme mít dychtivost a intenzitu. Když vstoupíte do duchovního života, jste již připraveni. Z běžného života jste přišli do duchovního života. Z pozemského života přicházíte do duchovního života, který je Nebesky volným životem. Jakmile jednou vstoupíte do duchovního života, nemůžete říct: „Udělal jsem chybu. Nejsem na duchovní život připraven.“ Pokud byste nebyli připraveni, do duchovního života byste nevstoupili. Někdo může udělat chybu nebo ztratit zájem o duchovní život, ale to neznamená, že není určen pro duchovní život. Znamená to pouze, že se jeho rychlost zpomalila.

Protože jsme vstoupili do duchovního života, víme, že jsme připraveni. Každý den musíme krmit naši připravenost. Dalším krokem je ochota. Jsme ochotni se modlit, jsme ochotni meditovat, jsme ochotni sloužit. Lidé, kteří nevstoupili do duchovního života, k tomuto ochotu nemají. Ale my máme ochotu, protože vidíme, že za svou ochotu dostáváme uspokojivé výsledky. Na začátku naší cesty se výsledky nemusí zdát uspokojivé. Někdy zažíváme nepříznivé počasí. Když letadlo letí ve velmi vysoké nadmořské výšce a setká se s drsným počasím, může se nám zdát, že dojde k havárii, ale nějak se vždy dostaneme do cíle.

V našem duchovním životě nechceme sestupovat dolů, ale nějak nás určité síly dolů tlačí. A když jsme dole, musíme být velmi silní, abychom se nedostali na úplné dno propasti. Když cítíme, že jeden nebo dva kroky scházíme dolů, musíme být velmi opatrní, velmi pozorní. Pokud uděláte jeden den něco špatně, pak se to pokuste příštích deset dnů napravit. Další den dělejte správné věci a pak po dobu nejméně dalších deseti dnů dělejte stejné dobré věci. Tímto způsobem si můžete uložit nějakou sílu vůle nebo sílu srdce v bance. V opačném případě, pokud jeden den uděláte něco špatně, a cítíte, že jdete dolů, si můžete myslet, že další den, když uděláte něco dobrého, bude vaše chyba smazána. Ne. I kdyby byla smazána, následujících deset dnů velmi, velmi tvrdě pracujte a snažte se nahromadit co nejvíce ve své duchovní bance. Pokuste se zvýšit svou aspiraci, svůj vnitřní pláč, takže váš vnitřní plamen bude stoupat vysoko, výše, nejvýše.

Když někteří lidé vidí, že upadají, rozhlíží se kolem a vidí, že je tam mnoho těch, kteří již upadli a kterým se nechce vstávat. Ti, kteří již upadli, jsou svým způsobem docela spokojeni se svým standardem. Některým studentům se nedaří a nedaří a nedaří. Pak se vzdají studia. Zde na cestě jsou také někteří žáci, kteří to bohužel vzdali. Spadli se stromu aspirace a nejsou připraveni nebo ochotni na něj vylézt znovu. Chrání je zatím to, že se ještě nevzdálili od paty stromu. Dokud zůstanou u paty stromu aspirace, je tu naděje, že mohou dostat náhlou inspiraci vylézt znovu. Jejich vnitřní pláč může vystoupit do popředí, a oni mohou říci: „Můj Bože! Co jsem to udělal? Co jsem to udělal?“

Jsou někteří žáci, kteří dotkli dna, ale jejich duše s pomocí Absolutního Nejvyššího byla schopná inspirovat jejich srdce, mysl, vitálno a tělo vylézt znovu. Možná, že ještě nedosáhli své nejvyšší výšky, ale mají inspiraci a aspiraci, která je nese znovu vysoko, výš, nejvýš v závislosti na jejich úrovni.

Pro ty, kteří chtějí dosáhnout Nejvyšší, je tento rok vynikající. Pro ty, kteří mají pocit, že duchovní život viděli, a že pozemský život je krásnější, více osvěcující a naplňující, bude tento rok rokem jejich rozhodující zkoušky.

Kdykoli cítíte, že se sestupujete, okamžitě si začněte dávat velký pozor. Nedovolte, abyste se dotkli úplného dna. Cesta dolů neprobíhá naráz. Je pravda, že dolů to jde rychleji než nahoru, ale může to trvat deset let, dvacet let, dokonce i třicet let, než se vrátíte na obvyklou úroveň. Když jdete dolů, musíte vynést do popředí svůj vnitřní pláč.

Když vstupujeme do duchovního života, existuje mnoho, mnoho věcí, které cítíme, že musíme překonat, jako je nejistota, žárlivost, pýcha, povýšenost, neposlušnost Mistrově vůli nebo Boží Vůli. Tato naše dychtivost obvykle trvá dva nebo tři roky. Potom začíná relaxace. Když se hledající dívají kolem, vidí, že on má stejné vady, ona má stejné nedostatky, každý má stejné nedostatky — nejistotu, žárlivost, a tak dále. Pak ztrácejí odhodlání tyto nedostatky překonávat a začnou upadat. Potom se pro ně stává velmi obtížné jít kupředu. Horší ale je, že tam prakticky není nikdo, kdo by jim pomohl. Vidí, jak se ostatní těší svojí nejistotou, nečistotou a žárlivostí, takže co je na tom špatného? Pokud by viděli více lidí, kteří buď neupadají dolů, nebo mají intenzivní dychtivost znovu stoupat, pak by tito lidé mohli získat více inspirace. Ale bohužel počet lidí, kteří sestoupili, je mnohem větší než těch, kteří se vrátili na svou nejvyšší výšku.

Kdysi jsme v našem duchovním životě považovali všechny špatné síly, které jsme přišli porazit, za své nepřátele. Bohužel jsme je neporazili nebo jsme je nemohli porazit. V mnoha případech jsme potom síly, které byly dříve naši nepřátelé, přijali jako své přátele. Cítíme, že když do nás tyto síly vstoupily, jako by posílily naši mysl nebo naše vitálno. Vezměte například nejistotu. Navenek se může zdát, že někdo, kdo je nejistý, je velmi plachý. Myslíme si, že nejistota je něco velmi slabého. Ale vstoupíte-li do nejistoty, uvidíte, že nejistota má obrovskou negativní energii. Uvnitř nejistoty je mnoho destruktivních pocitů. Pokud je někdo nejistý, může se schovávat. I když se schovává za zdí, používá všechny své negativní, destruktivní síly.

Pokud jste žárliví, můžete si myslet: „Ach, já jsem žárlil na danou osobu, ale ví o tom? Ví to vůbec Guru? Nikdo to nemusí vědět.“ Po celou dobu, co jste si vy toho vědomi, se musíte snažit to porazit. Existuje mnoho věcí, které ostatní nevědí. Máte-li pocit, že váš Mistr to také neví, nevadí. Problém jste vy — vy a váš život, vy jako individuální hledající. Neporazíte-li svou žárlivost, svou pýchu a všechny ostatní neduchovní vlastnosti, pak jste to vy, kdo bude muset čelit následkům. To není problém ostatních. Můžete si myslet, že když na někoho žárlíte, tuto osobu zničíte. Naší žárlivostí ale nemůžeme zničit nikoho. Jen dostaneme vnitřní horečku.

Jakékoliv nebožské síly, které si pěstujeme, ničí jen nás. Ti lidé, kteří se zdají být příčinou našeho utrpení, ti, s nimiž máme co do činění ve vnitřním světě a ve vitálním světě, mají své vlastní problémy. Jejich špatné síly nás nezraní. Nás zničí pouze naše vlastní špatné síly. Máme-li jakékoliv špatné vlastnosti, musíme jim čelit. Musíme je porazit, a to buď v této inkarnaci anebo v některé další inkarnaci. Na této zemi není jediný člověk, který nebude muset čelit problémům své nejistoty, žárlivosti a všem těmto věcem. Na druhou stranu platí, že v Božím stvoření nezůstane ani jedna osoba, která neporazí tyto špatné síly a nebude moci realizovat Nejvyšší.

Je to otázka spokojenosti. Nejprve jsme spokojeni s jedním dolarem. Potom cítíme, že i když přišla spokojenost, potřebujeme spokojenosti trochu více — chceme mít dva dolary. V duchovnosti také, když máme trochu míru, jsme šťastní. O několik dní později se náš duchovní hlad vrátí. Chceme mít více míru. Bůh říká: „Určitě můžeš mít víc.“ Pak nám Bůh dává větší hlad po Jeho Světle, Jeho Blaženosti, Jeho Míru. Pokaždé, když Bůh uvnitř nás tvoří nový hlad, říká: „Běž vpřed! Běž vpřed! Běž vpřed!“ Tak plačme pouze pro vnitřním hladu. Jste hladoví po pozemském jídle, ale pokud jste hladoví po duchovní stravě — míru, světle a blaženosti — pak i když sestoupíte o jeden krok dolů, vaše touha po vnitřním míru, světle a blaženosti vás budou nutit, abyste šli znovu nahoru.

Tvé jméno znamená transformaci. Transformace je nejtěžší předmět v celém Božím stvoření. Snažit se transformovat naši přirozenost, je jako snažit narovnat ocas psa. Narovnáte ho, a pak, jakmile ho pustíte, opět se zkroutí. Lidská transformace může trvat inkarnaci po inkarnaci. Realizace je velmi těžký předmět, ale transformace přirozenosti, transformace světa, je mnohem obtížnější. Projevení Boha Božím vlastním Způsobem je mnohem obtížnější než realizace Boha. To je důvod, proč se mnoho, mnoho duchovních Mistrů nestaralo o projevení Boha. Řekli: „Dosáhli jsme Nejvyššího, nejvyšší větve. Nic víc, nic víc, nic víc!“ Mají pocit, že když sestoupí dolů a podělí se o plody své realizace, budou znovu pohlceni nocí nevědomosti. Na druhou stranu platí, že když Bůh uděluje realizaci, dává i osvícení. A když osvěcuje srdce, mysl, vitálno a tělo, pak uvnitř tohoto osvícení probíhá transformace.

Vědomí země musí být transformováno — ne jednotlivě, ale celé společnosti. Společně, přirozenost každého musí být transformována. ‚Království nebeské‘ — to nejsou jen sladká slova. Je to skutečnost. Ať už to bude trvat dvě stě let nebo čtyři miliony let, přijde čas, kdy tato země bude rozhodně stejná jako Nebe. Cokoliv je v nebi najdete i na zemi. Teď má Nebe několik věcí, které nejsou možné, aby je měla i země. Na druhou stranu platí, že Země má pár věcí, které Nebe nemá a nechce mít.

Pokud jste velmi bohatí, tak pokud chcete, můžete mít polovinu svého bohatství v jedné místnosti a polovinu svého bohatství v jiné místnosti. Kdo vám v tom může zabránit? Stejným způsobem, cokoliv Bůh Stvořitel uchovává v Nebi, bude uchovávat i na zemi. To je Boží Plán. To je Boží Vize. Když budou mít Nebe i země stejné věci, jak by mohla zůstat lidská přirozenost netransformovaná? Jak by mohl zůstat lidský život neosvícený? Realizace se musí uskutečnit; transformace přirozenosti, osvícení celého těla, vitálna, mysli a srdce všechno se musí uskutečnit. Pak si Nebe a země bude moci potřást rukou na stejné úrovni.