Nedávno jsi řekl, že filosofie nového tisíciletí je vidět dobré kvality v sobě a v ostatních. Vidíme-li jen to dobré, pak trpělivost nemusí existovat. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Ano, ale jak často vidíte to dobré na ostatních? Máte-li pocit rivality, když máte žárlivost, nejistotu, nebudou vám tyto negativní vlastnosti stát v cestě? Jakmile chcete vidět dobré vlastnosti druhých, vaše špatné vlastnosti vám v tom zabrání, protože vaše špatné vlastnosti budou žárlit na jejich dobré vlastnosti. Špatné vlastnosti nemohou tolerovat dobré vlastnosti někoho jiného. Obvykle zvětšujeme nebo přeháníme špatné vlastnosti druhých a zároveň nechceme vidět jejich dobré vlastnosti.

Kolik lidí na světě je připraveno dokonce jen pozorovat dobré vlastnosti v někom jiném, nemluvě o jejich ocenění nebo obdivu? Jakmile vidíme dobré vlastnosti, obrátíme ze žárlivosti tvář na druhou stranu. Je-li někdo dobrý zpěvák, bude na něj mnoho lidí, kteří se nikdy nemohou stát dobrými zpěváky, žárlit. Velmi vzácně mysl oceňuje dobré vlastnosti či úspěchy druhých. V jednu chvíli je mysl ocení; v příštím okamžiku stejná mysl řekne: „Ach, toto dosažení je tak hloupé.“

Další věc, kterou mysl říká, je: „Kdybych to nacvičoval, mohl bych udělat to samé.“ Vdova z indické vesnice řekne, že kdyby trénovala fotbal, mohla by se stát dalším Pelém. Řekne, že buď nedostala příležitost, nebo že to nechtěla. Takový je lidský život. My říkáme: „Kdybych trénoval, mohl bych vylézt na Himaláje nebo bych mohl přeplavat kanál La Manche.“ Bůh říká: „Tak proč jsi to proboha nezkusil?“

Naše lidská závist nám stále zkouší vzít radost z ostatních tím, že snižuje jejich úspěchy. Ale pak, co hoří uvnitř nás? Navenek můžeme říci ostatním: „Kdybych cvičil, mohl jsem se vylézt na Himaláje, mohl jsem udělat všechno. Mohl jsem se stát nejrychlejším sprinterem na světě, mohl jsem porazil Carla Lewise.“ Vnitřně naše žárlivost hoří a hoří. Naše žárlivost se stále snaží snížit standard světa.