Je síla vyloučena ze Spravedlnosti?

Sri Chinmoy: Nejvyšší používá sílu, ale není to lidská síla. Někoho zbít nebo uhodit, ukázat nadřazenost a autoritu: to je lidská síla. Ale Síla Nejvyššího se projevuje jiným způsobem. Jeho Síla je intenzita nezbytnosti. Řekněme, že hledající není intenzivní ve své aspiraci. Nejvyšší ho učiní intenzivním. Tuto intenzitu můžete nazývat silou, ale není mu vnucována. Někdo je letargický. Chce jít pomalu rychlostí volského povozu. Bůh ale říká: „Vynalezl jsem tryskové letadlo. Proč bys měl používat volský povoz?“

Takže Bůh použije svou Sílu Intenzity. Tuto Intenzitu můžeme špatně pochopit. Můžeme si myslet, že Bůh nás nutí jít. Ne, On nás jen probouzí. Říká jen: „Podívej, otevři oči. Toto je nejvyšší rychlost.“ Když probouzí naše vědomí, cítíme, že to bylo uděláno násilně. Jsme-li však upřímní, oddaní a odevzdaní, necítíme žádný tlak; cítíme jen, že čas nadešel. Bůh vybral zvolenou Hodinu a probudil nás.

Lidská síla je vitální síla. Ve vitální síle je nátlak. Síla přichází, aby nás postrašila, aby nás vyděsila. Ale když je síla v božské Spravedlnosti, nestraší nás ani neděsí. Jen zvyšuje intenzitu naší aspirace tak, abychom jako střela letěli k cíli. Když Bůh použije sílu, požádá nás, abychom k cíli běželi krokem, který On určí, ne svým vlastním krokem. Když se nesjednotíme s Vůlí Boha, potom se to skuteč­ně stane určitým tlakem, silou. Ale staneme-li se s Ním jedním, potom nepocítíme žádný tlak nebo sílu.

Řekněme, že právě teď jsme v těle. Naše nadřazená, nejosvícenější část, hlava, objevila určitou pravdu, ale nohy ji dosud neobjevily. Hlava říká nohám: „Podívejte, toto je skutečnost.“ Jestliže se nohy nesjednotí s hlavou, řeknou: „Neobtěžuj nás. Nepotřebujeme tě. Nepotřebujeme tvoji realizaci.“ Jestliže ale nohy cítí potřebu moudrosti také, budou velmi vděčné, že jim hlava pomohla poznat skutečnost.

Teď tady mluvím a nabízím světlo. Zkouším vás o něčem přesvědčit. Někoho přesvědčovat je způsob použití síly autority. Jednáme-li ale božským způsobem, nepřesvědčujeme; jen osvěcujeme. Část, která není zatím osvícená, zkoušíme osvítit. Není tam žádný nátlak. Osvícená část jen nechá neosvícenou část, aby si uvědomila naši vlastní vyšší existenci. Cítí-li nižší existence, že existuje vyšší existence, která je součástí její vlastní skutečnosti, nižší přirozeně poletí do vyšší a s touto se sjednotí.