Jaký je váš názor na tu část Bible, která říká, že bychom se měli bát Spravedlnosti Boha?

Sri Chinmoy: Musíte mi odpustit, ale neschvaluji tento názor. Nesmíme se bát Spravedlnosti Boha a nesmíme se bát Boha. Pokud se bojíme Boha, nikdy Jej nebudeme schopni dosáhnout, nikdy od Něj nebudeme schopni nic přijmout. Když se dítě bude bát svého otce, nedokáže od něj nic získat. Dokonce k němu ani nepůjde. Když uvidí, že jeho otec je tak vysoký a silný a mocný, nepůjde k němu. Ale pokud dítě otce miluje, potom přestože má otec moc a sílu, dítě cítí, že ji nepoužije, aby ho udeřil. Naopak, cítí, že otec použije tuto sílu, aby ho ochránil, když bude v nebezpečí. Dítě cítí, že síla jeho otce je celá pro něj. A bude se moct chlubit, jak je kvůli otcově síle mocné a silné. Dítě nemá ani jeden dolar, ale jestliže ví, že jeho otec má tisíce dolarů, půjde a řekne kamarádům: „Podívej, jsem tak bohatý; můj tatínek má tolik peněz.“ Jak se ztotožní s otcovým bohatstvím!

Jedině prostřednictvím lásky se stáváme jedním. V okamžiku, kdy se někoho obáváme, se naše skutečnost a jeho skutečnost oddělují. Já jsem váš duchovní vedoucí, ale jak vám mohu něco dát, bojíte-li se, že vás spálím?

Posvátná bázeň je jedna věc; strach je něco jiného. Posvátná bázeň je pocit, že někdo je trochu výš než vy, a tak se musíte dobře chovat. Bůh je v každém ohledu nekonečně lepší než vy, proto cítíte, že musíte mít takovou úctu. Hlubší než úcta je láska, pravá láska. Dítě úctu nepotřebuje; nemusí úctu projevovat, protože ví o své lásce, která je mnohem působivější. Dítě se nemusí neustále dotýkat otcových nohou. Ve chvíli, kdy svému otci ukáže svou lásku, své srdce, to stačí.

Jít k Bohu se strachem nebo prostřednictvím strachu je velice nezdravé. Boha bychom měli jen milovat. Měli bychom cítit, že cokoliv má náš Otec, máme i my. Naneštěstí jsme stále dětmi; to je důvod, proč nám to Otec nemůže dát. Otec nedá své rozsáhlé bohatství dítěti. Až dítě ale vyroste, získá to, co jeho otec má a čím jeho otec je. Dokážeme-li Boha milovat oduševněle, potom nám Bůh dá vše.

Když si dítě hraje v blátě a najednou na něj matka zavolá, neobává se, že jej uhodí, protože je špinavé. Poběží ke své matce a jeho matka okamžitě přijme jeho špínu, jeho nečistotu jako svou vlastní. Umyje ho, aby ukázala druhým, že její syn je také velice čistý. Takto musíme přistupovat k Bohu. Nezáleží na tom, kolik nebožských věcí děláme, můžeme k Němu běžet a cítit, že nás svým Soucitem okamžitě očistí.