Někdy mám během meditace pocit, že neexistuji. Bojím se toho a nevím, jestli je to strach mého ega nebo je to něco k překonání?

Sri Chinmoy: Je to vaše se zemí spoutaná skutečnost, která se bojí této zkušenosti. Pokud je sebepřekonávání vědomé, musíte být šťastný. Cvičíte duchovnost pouze proto, že cítíte potřebu sebepřekonávání. Ale když člověk docílí značného pokroku a vstoupí do vyšší skutečnosti, vědomě se nechce vzdát své staré skutečnosti. To je důvod, proč se vyděsí. Ale pokud člověk obejme novou skutečnost jako něco, co rozšiřuje jeho uvědomění a vizi, jestliže člověk cítí, že to přináší něco do jeho života aspirace, pak se této nové, naplňující a osvěcující skutečnosti bát nebude.

Takže je to vaše se zemí spoutané vědomí, vaše omezené povědomí o svém vlastním já, které se bojí tohoto překonávání. Zkušenosti ze své meditace musíte vzít jako skutečné překonávání svých omezení a cítit, že děláte pokrok ve svém životě aspirace. Pak se této zkušenosti nebudete bát. Takže se prosím pokuste sjednotit s tímto zážitkem a cítit, že ve vašem duchovním životě je to postupné sebepřekonávání, které vám poskytne skutečné uspokojení, božské uspokojení.

Když někoho v běžném životě milujeme, jsme s touto osobou spojeni. V božské lásce používáme výraz ‚oddanost‘. Každou vteřinu věnujeme svůj život, svou existenci určitému smyslu, nějaké vyšší realitě. Protože jsme začali svou cestu s božskou láskou, chceme rozšířit své vědomí. Toho lze dosáhnout nejúspěšněji a nejrychleji, pokud se vědomě oddáme vnitřnímu Pilotovi.

Potom se musíme vnitřnímu Pilotovi odevzdat vědomě, bezvýhradně a bezpodmínečně. Toto není odevzdanost otroka svému pánovi; toto není děláno pod nátlakem. Duchovní odevzdanost je radostná a spontánní; pochází přímo z duše. Hledající se snaží vnitřního Pilota upřímně, oddaně a bezpodmínečně potěšit. A kdykoliv se vědomě vnitřnímu Pilotovi odevzdáme, získáváme něco rozsáhlého, něco naplňujícího, něco opravdu významného.

Když si vytvoříme tento druh úplného odevzdání, nic neztrácíme. Neztrácíme svou individualitu, neztrácíme svou osobnost. Naopak, dosahujeme, přijímáme, stáváme se Nejvyšším, Nekonečným. Je to jako malá kapka, která se spojuje s nekonečným oceánem a stává se oceánem samotným. Zde se individualita a osobnost rozšiřuje. Tehdy se i Vůle Nejvyššího stane naší vůlí. „Staň se Vůle Tvá.“ To je náš postoj. Musí to ale být provedeno vědomě. Existuje mnoho lidí, kteří jsou letargičtí, kteří v duchovním životě nic nedělají. To ale není duchovní odevzdanost. Skutečná odevzdanost je dynamická. Prostřednictvím naší vědomé modlitby a meditace se snažíme stát se jedním s božskou Vůlí.

To je naše cesta. Existují i další cesty, ale nejsem kompetentní o nich mluvit. Mou odměnou je aspirace a pravidelnost ve vaší meditaci. Mou odměnou je vnitřní pláč. Nepřijímám žáky, kteří jsou pod vedením jiných duchovních Mistrů. Než přijmu žáka, zjistím, jestli je tato osoba skutečně určena pro mě. Nepřijímám všechny uchazeče, kteří ke mně přijdou; přijmu jen ty, kteří jsou určeni pro mou cestu. Nejsem jediný převozník. Existují další upřímní převozníci, kteří berou hledající ke Zlatému Břehu.