Těsně unikám smrti

Jednou naše rodina pořádala Kálí Puja, což je festival na počest Matky Kálí. V té době mně bylo asi sedm let. Bylo vykonáno mnoho obětí. Při té nejdůležitější se měl obětovat živý kozel. Jeden člověk měl pevně držet zvířeti nohy a jiní položili kozlovu hlavu na obětiště. Aby byla oběť úspěšná, musel ji brahmínský kněz provést jednou ranou ostré šavle. Říkalo se, že když se to knězi nepodaří první ranou, rodině, která organizuje festival, se přihodí zlé věci.

Po oběti kozla se podle zvyku obětovalo Matce Kálí také ovoce. I při této oběti platilo, že pokud má být úspěšná, musí kněz rozpůlit ovoce svou ostrou šavlí na první pokus. Kněz potom vhodil ovoce do publika a někteří šťastlivci ho zachytili.

Když přišla při oběti řada na cukrovou třtinu, dali ji na stejné obětiště, na kterém byl obětován kozel a ovoce. Horní část cukrové třtiny má několik listů a není jedlá, ale hlavní část je velice chutná. Všiml jsem si, že někteří moji kamarádi, kteří stáli ze strany, na které byla nejedlá část třtiny, se tiše přesunuli zezadu kolem publika na druhou stranu, aby byli na opačné straně obětiště. Věděli, že ta správná část třtiny poletí tímto směrem.

Kněz popadl šavli oběma rukama a rozmáchl se šavlí nad hlavou a ještě natáhl ruce, aby měl pořádný švih. Ve chvíli, kdy se kněz rozmáchl, jsem přeskočil obětiště. Kněz okamžitě zarazil svůj pohyb.

Všech, kteří to viděli, se zmocnila panika. Unikl jsem jenom o vlásek velké pohromě. Kdyby se knězi nepodařilo pohyb šavle zastavit, už bych byl na onom světě. Božské v knězi ho však naštěstí okamžitě obdařilo potřebnou dovedností, která mi zachránila život.

Můj tatínek se ke mně tiše a klidně přiblížil, a objal mě oběma rukama. Na jeho tváři nebylo ani stopy po strachu nebo úzkosti — pouze z ní vyzařovala tichá radost.

Tatínek vzal kněze stranou a řekl: „Zachránil jste mému synovi život. Řekněte si o jakoukoli odměnu, kterou chcete — peníze, majetek, nebo cokoli, co mám. Dám vám to hned a tady.“

Kněz, který se ze všeho stále ještě chvěl, řekl tatínkovi: „Odměna! Jaká odměna? Zachránil jsem nejdražšího syna svého mentora! Jaká větší radost může na zemi existovat, než zachránit nejmladšího syna mého hluboce váženého mentora?“