Moje lidská pýcha a moje božská pýcha

Moje lidská pýcha chce, aby mi svět porozuměl, mojí lásce, mojí pomoci a obětování. Moje božská pýcha, která je pocitem jednoty se vším v Bohu, si nepřeje, aby svět rozuměl mé nezištné službě. Cítí, že pokud Bůh rozumí mně, zná moje pohnutky, nemůže být většího ocenění.

Moje lidská pýcha pije horkou vodu života – utrpení, boje a pochyby – bez lžíce. Důsledkem toho je můj jazyk silně popálen. Moje božská pýcha pije tu samou horkou vodu, co víc, v nekonečně větší míře, ale používá k tomu pití lžíci, takže netrpím. Tato lžíce je lžíce osvobození, zbaveného okovů nevědomosti.

Moje lidská pýcha se bojí říct a stydí se udělat mnoho věcí. Moje božská pýcha se nebojí říct cokoliv a nestydí se cokoliv udělat, protože ví, že Bůh je Vykonavatelem i činem najednou. Koho se mám tedy obávat? Za co se mám stydět?

Moje lidská pýcha drtí lidstvo silou získanou člověkem. Moje božská pýcha osvobozuje lidstvo Silou danou Bohem.

Když říkám, že Bůh je můj a mohu Jej použít podle své libovůle, dávám útočiště své lidské pýše. Ale když říkám, že jsem Boha a moje vlastní existence je na Jeho Příkaz a u Jeho Nohou, opatruji božskou pýchu.

Materiální svět říká mé lidské pýše: „Buď uspějeme, nebo selžeme a zahyneme.“ Duchovní svět říká mé božské pýše: „Spolu se budeme snažit, spolu zvítězíme.“