Duchovnost
Člověk bez duchovnosti je politováníhodnou obětí okolností. Člověk s duchovností je Božím Úsměvem vítězství.Pravý hledající není napaden úzkostí. Jeho budoucnost spočívá v přítomnosti. Jeho okamžiky jsou spjaty s neustálou příležitostí. Jeho slovník neobsahuje slovo „odkládání“. Jeho příležitost se přeměňuje ve skutečnost. Jeho skutečnost se přeměňuje v praktičnost.
Tak jako rostlina nemůže žít bez slunce a vzduchu, ani hledající nemůže žít bez duchovnosti. Duchovnost je jeho vnitřní nutností k dosažení absolutního Míru, Světla a Blaženosti. Každý hledající má svůj vlastní temperament, proto jeho způsob duchovní disciplíny musí mít svou vlastní jedinečnost. Když pozvu ostatní, aby vstoupili na mou cestu, nebo když já sám vstoupím na cesty ostatních, zavládne zmatek a konflikt.
Jsou lidé, kteří zastávají názor, že duchovnost již nežije. Upřímný hledající s nimi nemůže souhlasit. Duchovnost nezemřela a nikdy nemůže zemřít, protože Bůh učinil duchovnost jedinou nezbytností lidstva, aby vstoupilo do Jeho Věčnosti, Nekonečnosti a Nesmrtelnosti. A ta samá duchovnost je také Boží nezbytností, aby vstoupil do lidstva, jeho absolutního spoutání a divoké nevědomosti.
