Moje mysl

Ó moje mysli, je pro tebe těžké věřit v neustálé naplnění mé duše. A pro mě je těžké uvěřit, že jsi odsouzena být věčnou obětí jedovatých pochybností. Běda! Zapomněla jsi. Zapomněla jsi zlaté tajemství: zůstat v pokoji ticha znamená otevřít dveře naplnění.

Ó má mysli, tvé odpovědnosti jsou ohromné. Musíš potěšit své nadřízené: srdce a duši. Pouze se svým nejvřelejším obdivem budeš moci zdolat srdce. Pouze se svou nejhlubší vírou budeš moci zdolat duši. Také musíš uspokojit své podřízené: tělo a vitálno. Pouze s tvým čistým zájmem budeš moci způsobit úsměv těla. Pouze s tvým pravým povzbuzením budeš moci pomoci vitálnu běžet neomylně k dobru, a ne k požitku.

Ó má mysli, zoufale tě potřebuji, ať už v tobě přebývat, anebo jít za tebe. Vidíš, a tím chráníš to fyzické ve mně. Sloužíš, a tím odhaluješ to duchovní nade mnou.

Ó má mysli, odhoď svůj dlouho ceněný suchý rozum. Přivítej neustále panenskou víru. Vlastni holý meč svědomí. Jsi předurčena vystoupat daleko nad bouřky strachu. Už nezůstávej v chmurných stínech smrti, které sis sama vytvořila. Obleč si zlaté šaty jednoduchosti, upřímnosti a čistoty. Nedovol vichřicím nedůvěry uhasit tvůj vnitřní stoupající plamen. Tvůj je šíp koncentrace. Tvoje je pole bleskové intuice. Tvým je bezbřehý mír.

Hle, Nejvyšší! Korunuje tě, ó mysli moje, s vavřínem Jeho nekonečné Štědrosti.