Jestliže člověk cítí, ze Bůh je všeodpouštějící, není pro něj jednodušší dělat chyby?⁶

Sri Chinmoy: Cítíte, že půjde-li někdo k Otci poté, co udělá něco špatného, a uvidí, že mu bylo odpuštěno, pak bude v pokušení dělat dál špatné věci s pocitem, že mu bude vždy odpuštěno. Jenže dokonce i lidský otec, nemluvě o božském Otci, Všemohoucím Otci, řekne dítěti: „Podívej, udělal jsi něco špatného, uhodil jsi jiné dítě. Protože tě miluji, odpustil jsem ti, ale nemůžeš dál dělat špatné věci.“ Jestliže dítě uhodí jiné dítě podruhé a pak se vrátí k otci, otec jej bude chránit. Potom otec potají a potichu řekne: „To je podruhé, kdy ti říkám, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem, ale tvá mysl tomu nechce rozumět.“ Otec mu pokaždé odpustí, ale zároveň se bude snažit dítě přesvědčit, že dělá cosi špatného. Agresivní vlastnosti dítěte postupně vstoupí do otce a ono vědomě či nevědomě pocítí, že dělalo něco špatného. Pak svou chybu svěří pod otcovu ochranu.

Ale v případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když udělá aspirant chybu a běží ke svému duchovnímu Otci, duchovní Otec bude dítě-aspiranta nepochybně chránit. Poté se ihned pokusí vstoupit do jeho srdce se Světlem. Lidský otec hubuje tajně, ale božský Otec nehubuje. Ví, že hubování je zbytečné. Pokouší se vidět, co je v aspirantovi špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a říká: „Vstoupím-li teď do aspiranta se Světlem, Světlo temnotu vyžene. Světlo pak nevědomost osvítí a přemění ji na poznání a moudrost.“ Tato moudrost dává aspirantovi pocítit, že by měl zůstat pokojný, tichý a klidný, a ne se dostávat do konfliktů nebo někoho bít. Božský Otec toho dosahuje Světlem, vnitřním Švédem. Vlévá toto vnitřní Světlo do aspiranta. Lidský otec bude otevřeně ochraňovat a potom potají hubovat, protože lidský otec nemá ono čisté Světlo, božské Světlo, aby osvítil naši temnotu nebo z nás vyhnal špatné síly.

V obou případech bude pokušení poraženo: božský Otec jej porazí Světlem a lidský otec přísnou disciplínou. Ale to neznamená, že budeme dál dělat chyby a pak chodit ke svému Otci pro odpuštění, neboť jednoho dne budeme ronit hořké slzy, když uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec stranil.