Můj Pane, koneckonců jsem lidská bytost...

„Můj Pane, koneckonců jsem lidská bytost.
Jednou za čas se musím postavit i na stranu lidských bytostí.“

„Mé dítě, postav se na jejich stranu, kolikrát jen chceš.
Já se raduji jak z tvé divoké nevědomosti, tak i z tvé široké moudrosti.“

„Můj Pane, zde je má otázka.
Ptám se Tě na tuto otázku jménem svých bratrů a sester.
Proč jsi tak nedostupný?
Proč to pro mé nespočetné bratry a sestry neučiníš snadným, aby Tě realizovali?
Dobře víš, jak je pro ně těžké dostat se k Tobě.
I jen myslet na Tebe je pro ně tak obtížné.“

„Mé dítě, ó obhájče lidstva, protože Já žádného Svého obhájce nemám, musím sehrát úlohu Svého obhájce sám.

Mé dítě, souhlasím s tebou, že je pro tvé nespočetné bratry a sestry obtížné vystoupit ke Mně, k Mé transcendentální Výšce.
Je pro ně obtížné dokonce i jen myslet na Mne.
Nyní musíš souhlasit ty se Mnou.

Právě proto, že je pro ně obtížné přijít ke Mně, nepřišel jsem Já Sám k nim?
Nevstoupil jsem snad do jejich bezedné nevědomosti?
Kde jsem?
Jsem nyní v jejich stoupající aspiraci.
Kde budu?
Budu v jejich planoucí realizaci.
A kde budu nakonec?
Budu v jejich naplňující manifestaci.
A protože je pro ně obtížné myslet na Mne, myslím na ně neustále Já.
Ó obhájče lidstva, souhlasíš se Mnou?“

„Ó spáso světa, nyní vím, proč říkám, že jsi Velký a že jsi Dobrý.“