Můj Pane, už nechci více myslet...

„Můj Pane, už nechci více myslet.“

„Dobře.
Vrať Mi tedy svou mysl.“

„Můj Pane, už se více nechci dívat svýma očima.“

„Dobře, výborně!
Vrať Mi tedy své oči.“

„Můj Pane, už více nechci cítit svým srdcem.“

„Dobře, výborně, skvěle!
Pak Mi tedy vrať své srdce.“

„Můj Pane, dám-li Ti svou mysl, své oči a své srdce, čím je pak nahradíš?“

„Neboj se, Mé dítě, neboj se.
Nahradím je Svým nekonečným a nepodmíněným Zájmem.“

„Můj Pane, pak si je vezmi.
Od této chvíle jsou Tvé.“

„Děkuji ti, Mé dítě.“