Mluvíte o duchovních praktikách, ať už propracovaných, nebo velmi jednoduchých. Když jako obyčejní lidé posloucháme hudební skladbu nebo vidíme velmi skvělé umělecké dílo, pociťujeme určitý druh radosti. Je radost, kterou dosáhnete po mnoha letech duchovní praxe, stejná jako radost, kterou jsme tehdy na okamžik dosáhli, nebo je větší?

Sri Chinmoy: Je to něco jiného. Když slyšíte hudební skladbu, přenesete se na chvíli do říše extáze. Pak, po pěti nebo deseti minutách, hudba odezní a radost se vytratí. Když něco tvoříte, zažíváte radost z tvorby. V extázi jste patnáct minut, půl hodiny nebo den či dva. Pak se vaše radost vytratí. Proč? Protože radost, kterou máte ze svého výtvoru nebo z výtvoru někoho jiného, je omezena kapacitou tohoto výtvoru. Váš výtvor může mít schopnost poskytovat radost pět nebo deset minut. Pak přestane. Je to proto, že jste nevytvořili něco nekonečného nebo věčného. Ale až budete meditovat patnáct nebo dvacet let osm nebo deset hodin denně, budete mít volný přístup k něčemu bezmeznému, nekonečnému.

Když meditujete, vstupujete do Nesmírného — do nesmírného moře nebo nesmírné oblohy nebo do nekonečného Světla. Když vstoupíte do Nesmírnosti, stanete se z Boží milosti nekonečně tekoucím proudem, jako Ganga stékající z Himálaje. Když tedy meditujete, získáváte nepřetržitý tok vnitřní radosti. Radost, kterou získáváte z nějakého pozemského výtvoru, trvá krátce, protože stvořitel i výtvor jsou spoutáni. Meditací však vstupujete do neohraničenosti. Pak je vaše radost skutečně spontánní a trvalá.

Když duchovní Mistr říká, že má vnitřní Mír, vnitřní Radost, vnitřní Blaženost, má je trvale. Plynou neustále z jeho nitra, protože vrostl do Zdroje. Tato Radost je nekonečně větší a naplňující než pomíjivá radost, kterou může prožívat obyčejný člověk.