Poznámky ke Světovým hrám veteránů1

Všichni jsme právě teď obyčejnými lidskými nástroji Boha. Ale vidíme, že na tomto světě jsou někteří, kteří jsou zasvěcenější a oddanější, ochotnější a schopnější projevit Boha více než my. Nesoutěžíme s těmi, kdo dělají lepší práci. Ale tím, že je pozorujeme, vidíme, že můžeme učinit pokrok.

Abychom učinili pokrok, musíme být se světem, ve světě a pro svět. Existuje řada věcí, které svět dělá a které neschvalujeme — jako jsou války a další. Ale máme rádi jiné věci. Máme rádi mír, lásku a pocit jednoty. Kvůli našemu pocitu jednoty, kvůli naší lásce k míru jsme přijeli na Mistrovství světa veteránů. Lidé z různých zemí přijeli na tyto hry, aby projevili svůj pocit jednoty.

Mistrovství veteránů nám nabízí mimořádné poselství. Umožňuje nám pocítit, že ačkoli nám může být čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát, nebo dokonce devadesát let, jsme stále Božími dětmi. Jestliže je někomu padesát let, je pro něj velmi obtížné považovat se za dítě. Považovat se za děti je pro nás velmi těžké, protože jsme si rozvinuli mysl. Mistrovství veteránů nám však pomáhá připadat si doopravdy jako děti, protože pouze děti si rády hrají. Lidé pokročilého věku zůstanou doma a budou se dívat na televizi nebo číst noviny, zatímco děti mají bezmeznou energii. Mají naději, mají touhu, mají odhodlání. Chtějí se stát dobrými, lepšími, nejlepšími.

Starší lidé si většinou myslí, že už mají všechno za sebou, že jejich život je u konce. A tak si neuchovávají žádnou naději ani příslib. Mistrovství veteránů nám však ukazuje, že starší lidé mohou mít naději a příslib. Dokazuje nám, že starší lidé se mohou nerozlučně sjednotit s dětmi, s novou generací.

Jsme zde na hrách veteránů, abychom ucítili, že jsme dětmi — Božími dětmi. Protože jsou to jen děti, kdo dokáže mít vyšší cíle a dělat pokrok. Staří lidé se vzdali svých cílů a čekají jen na to, až udeří hodina smrti. Ale lidé, kteří se účastní v těchto hrách, říkají smrti: „Nejsme na tebe připraveni, protože máme stále spoustu věcí, kterých chceme zde na zemi dosáhnout. Klepeš na naše dveře v nesprávnou chvíli!“


  1. ORIR 86. Sri Chinmoy okomentoval 5. Světové hry veteránů konané v San Juanu v Portoriku v září roku 1983 v rozhovoru s reportérem novin.